Kosatík se domnívá, že prezident odmítá demokratickou debatu, v níž nakonec jedna ze stran uzná, že byla jasnými argumenty poražena. A právě to odmítl prezident uznat v kauze Ferdinanda Peroutky. Odborníci tvrdí, že Ferdinand Peroutka nikdy nenapsal text s názvem Hitler je gentleman, ale hlava státu si trvá na svém. „Dost lidí si podle mě uvědomilo, že prezident není normálně demokraticky myslící člověk,“ dodává spisovatel.

Posléze nechápavě kroutil hlavou nad tím, jak je toto v demokratické zemi s Masarykovskou tradicí vůbec možné. „Je neuvěřitelné, že se něco takového děje v zemi, která měla kdysi Masaryka. A je třeba nesouhlasit s ním nahlas. Kdybychom k tomu mlčeli a namlouvali si, že naše mlčení má nějaký hlubší smysl, pokračovali bychom jenom v tradicích z dob komunismu, kdy si lidé často namlouvali totéž,“ zdůrazňuje spisovatel.

Demokraté by podle názoru scenáristy neměli reagovat na každé Zemanovo prohlášení. Za umělý pojem označuje např. označení pražská kavárna. Podle Kosatíka nic takového neexistuje. „K tomu, abych pochopil, že je Zeman špatný prezident, jsem se nepotřeboval s nikým domlouvat. A myslím, že drtivá většina ‚kavárníků‘ po celé republice to má také tak,“ soudí. Jednou se prý podivíme tomu, kolik času bylo věnováno různým Zemanovým tvrzením.

Evropský národ utuží vtipy, naznačuje Kosatík  

Stranou jeho pozornosti však nezůstala ani Evropa. Spisovatel je přesvědčen, že už existuje něco jako evropský národ, byť to možná na první pohled není zřejmé. Do tohoto národa lze počítat každého, kdo na starém kontinentě odmítal válčit a chtěl vést dialog. Lépe se to však projeví, pokud si Evropa zvolí jednotný jazyk. Lidé si pak budou lépe rozumět, napříč státy budou sdílet i vtipy, a to je sblíží. To však neznamená, že je národní stát mrtvý. Není mrtvý, protože o něm lidé stále přemýšlejí, debatují, mění ho a budí to v nich vášně. Kosatík si pouze myslí, že národní stát není vyvrcholením vývoje. Vše plyne, vše se mění, vše se vyvíjí.

V české společnosti v tuto chvíli nevidí nikoho, kdo by sjednotil český národ a předložil mu nějakou vizi, za kterou by bylo možné jít. Ale možná se takový politik najde na evropské úrovni, a díky tomu se posléze sjednotí i česká společnost. Až jednou vznikne scénář o českém 21. století, jeho hlavními hrdiny vůbec nemusejí být politici, ale např. byznysmeni a lidé z médií.

V politice totiž dnes dominuje systémový nihilismus. Nevěříme svému státu. Mezi roky 1918 až 1938 to bývalo jiné. Dokladem současného příklonu k nihilismu je podle Kosatíka popularita miliardáře, majitele Agrofertu a ministra financí Andreje Babiše. Kdyby si lidé sami sebe vážili, Babišova popularita by prý nebyla zdaleka tak vysoká.