Osmadvacetiletý příslušník Sboru národní bezpečnosti Jaroslav Honzátko nebyl dalek od toho, aby se skupinou bratří Mašínů se vůbec nikdy nesetkal. V září 1950 podal žádost o odchod do civilu. V onen pátek 28. září 1951 neměl mít Honzátko službu, nakonec si jí ale vyměnil s kolegou. Vyšel vstříc kolegovi, s nímž si ji vyměnil.

Ten den vyrazil k dopravní nehodě. Havárie však byla nastražená, příslušníka vylákali pod touto záminkou ze stanice Ctirad Mašín, Milan Paumer a Zbyněk Janata. Honzátka na místě odzbrojili, svázali a vrátili se s ním na stanici. Potřebovali zbraně. Na služebně sebrali pistole, samopaly a střelivo. Poté Honzátka Ctirad Mašín podřízl. Muž v uniformě SNB na místě zemřel.

Původní zdroj ZDE

Honzátko nebyl prvním strážníkem, jenž při diverzní činnosti skupiny bratrů Josefa a Ctirada Mašína zemřel. O dva týdny dříve sourozenci spolu s Milanem Paumerem obsadili stanici SNB v Chlumci nad Cidlinou. Ctirad Mašín nejprve zezadu udeřil příslušníka Oldřicha Kašíka železnou tyčí do zátylku. Strážník zavrávoral, ale na zem nepadl. Sahal po revolveru. Ozbrojit už se ale nestihl, Josef Mašín ho dvěma ranami zastřelil.

Přepadení služeben SNB byly na delší dobu poslední akce Ctirada Mašína; v říjnu 1951 ho zadržela Státní bezpečnost, a sice kvůli plánům utéct ze země. Opustit tehdejší Československo bylo nelegální. Ctirad Mašín vyšel z jáchymovských uranových dolů v červnu 1953. Tehdy se skupina nadobro rozhodla emigrovat.

Předtím provedli ještě několik diverzních akcí. 14. srpna 1953 se Ctirad Mašín, Václav Švéda, Zbyněk Janata a Vladimír Hradec vloupali do dolu Kaňk u Kutné hory. Předtím si vytipovali dva spoje, autobus a vlak, jimiž cestovali nebo je střežili příslušníci StB, a ty chtěli zničit. Sháněli proto výbušninu, kterou v Kaňku vytipoval Švéda. Skupina ukradla 100 kilogramů donaritu. Nikdy ho ale nepoužila.

Hospodářskou sabotáž plánovali Ctirad Mašín a Václav Švéda, zapálení několika stohů. Ty vzplály 7. září 1953 podél silnice z Vyškova do Kroměříže. Mašín se Švédou jich zapálili 17, jedenáct shořelo úplně.

Mezi nejdiskutovanější akce skupiny patří také loupež, k níž došlo před útoky na služebny SNB 2. srpna 1952 v obci Žleby u Čáslavi. Ctirad Mašín byl tehdy vězněn v Jáchymově. Josef Mašín a Václav Švéda na sobě měli uniformu Lidových milicí, když ve Žlebech zastavili vůz. Seděl v něm pokladník podniku Kovolis Josef Rošický. Vezl výplaty zaměstnanců. Při zápasu o peníze ho jeden z dvojice zastřelil. Podle všeho k tomu použil pistoli, kterou měl pokladník u sebe.

Ctirad Mašín, Josef Mašín, Milan Paumer, Zbyněk Janata a Václav Švéda se 3. října 1953 rozhodli opustit Československo. Chtěli do Západního Berlína. Nejprve překročili hranice s NDR. Při ozbrojených střetech skupina zastřelila tři východoněmecké policisty. Do Západního Berlína se ale nedostali všichni. Janatu a Švédu v NDR zadrželi a poslali zpět do vlasti. Zde je komunisté odsoudili a v roce 1955 popravili.

Ctirad Mašín se dopravil do Západního Berlína na podvozku jednoho z vlaků příměstské železnice 2. listopadu. Po něm dorazil Josef Mašín s těžce zraněným Milanem Paumerem. Všichni později vstoupili do americké armády. Než nacisté podplukovníka (v roce 2005 byl in memoriam povýšen do hodnosti generálmajora) Mašína zavraždili, nechal pro své potomky dopis v cele.

Pohled na činnost odbojové skupiny bratří Mašínů bývá rozporuplný. Zpochybňuje se především zabití pokladníka Rošického a příslušníka SNB Honzátka. Historik Prokop Tomek však odmítá o jejich odkazu diskutovat v kontextu „hrdinové, či vrazi“, ve kterém se debata o skupině nejčastěji odehrává.