Když Česká národní banka na konci roku 2013 začala oslabovat korunu, někteří ekonomové bili na poplach, někteří strážkyni české ekonomiky chválili. Šichtařová patřila do prvního tábora. Oslabování koruny nám prý po pěti letech přináší hořké plody. Intervence ve prospěch slabé koruny jsou prý jedním z důvodů, proč je na tom dnes trh s nemovitostmi tak jak je. Kdo chce dnes koupit byt kupříkladu v Praze, měl by měsíc co měsíc vydělat desítky tisíc korun, možná až 80 tisíc, aby hypotéku utáhl.

Oslabování měny znamenalo, že ČNB musela tlačit do oběhu velké množství peněz. Ty mířily k bankám. Banky se jich zbavovaly, pokud nechtěly být škodné, což nechtěly. Poskytovaly tedy hypotéky ve velkém. Půjčovaly na byty víc než dřív a pomalu zvedaly teplotu na trhu s nemovitostmi. ČNB je v tom ještě podporovala tím, že udržovala úrokové sazby proklatě nízko.

A očekávatelné výsledky se dostavily. Trh s nemovitostmi se přehřál. ČNB teď najednou šlape na brzdu a hypotéky činí méně přístupnými. Šichtařové to však připomíná křik zloděje, který sám křičí, aby byl jiný zloděj chycen za ruku.  

„Takže si to shrňme: Sranda v podobě intervencí, které byly krátkodobě zábavné hlavně pro vývozce, se nám teď vrátila s bolehlavem, který postihuje dlužníky (v podobě chystaného zdražení již existujících úvěrů), mladé rodiny (které ztrácí přístup k bydlení), banky (které nemohou dělat byznys a kterým se zhorší bilance), lidi, kteří potřebují koupit nemovitost (protože jsou předražené) a vlastně úplně všechny (v podobě hospodářského ochlazení, které bude větší, než být muselo). Fakt „výhra“. A řešení? No... ono už žádné lepší není,“ píše pochmurně Šichtařová.

• Celá komentář naleznete zde

Takhle zle to prý dopadá, když hasíme požár, který jsme nikdy neměli zakládat.