Co říkáte argumentaci CHH, která zavádí "mírový narativ" coby nástroj kremelské propagandy? Jak lze toto vnímání míru jako nástroje nepřítele vysvětlit v situaci, kdy se čím dál častěji hovoří o potřebě zahájení jednání a hledání politického kompromisu? Co podle vás dva roky tohoto výkladu, že mír je nástroj nepřítele, udělalo s českou společností a jejím pohledem na Ukrajinu a Rusko?

Nejlepší propaganda je ta, která je opřena o nezpochybnitelná fakta, v níž se manipulace vyskytuje jen v několika „jedovatých slůvkách“. V materiálu vyvěšeném na stránkách vnitra je mnoho jedovatých slov a jen málo reality.

Ministerstvo vnitra má pravdu, že uprostřed studené války nejen SSSR, ale všechny státy socialistického bloku podporovaly „boj za mír“, na Západě ve formě mírových „grassroots movements“, zejména v zemích, ve kterých byla silná levice – v Británii, Itálii, Francii, Španělsku. Ano, Socialistická internacionála i komunistické hnutí jsou organizace politické a mezinárodní, sdílející nejen ideje, ale i zkušenosti s jejich prosazováním, financováním a organizací. Pomáhají si.

Stejně funguje i evropská a světová pravice – taktéž financuje a sdílí taktiky boje s levicí. Teroristická School of the Americas školící 60 tisíc guerillových bojovníků a teroristů z 22 zemí Latinské Ameriky, francouzský Plan Bleu či italská zednářská lóže Propaganda Due nebo síť Gladio, vybudovaná italskou tajnou službou SIFAR se štábem NATO SHAPE v Monsu pro záškodnický boj ve východní Evropě jsou toho historickým důkazem.

Ano, V době studené války Sovětský svaz (a další země socialistického tábora) financovaly některá západní studentská a mírová hnutí či některé jejich aktivisty a stály za vznikem World Peace Council. Stejně jako stály za vznikem Mezinárodního svazu studentstva. Dokonce podporovaly i některé levicové politiky Velké Británie či protijaderný Greenham Common Women's Peace Camp, protestující proti skladování řízených střel. V SSSR existoval v té době Trust pro nastolení důvěry mezi SSSR a USA…

Většina těchto západních antisystémových aktivit ale vznikala z autentického odporu k americkému rasismu (hnutí za práva černochů), odporu k imperialistickým válkám - ke korejské či vietnamské válce (beat generation, hippies, psychedelické hnutí Timothy Learyho, Seneca Women's Encampment for a Future of Peace and Justice a další), z potřeby rovnoprávnosti pohlaví (ideově různé organizace feministického hnutí). Populární v Evropě byl kulturní marxismus a existencialismus, a to nejen na francouzských univerzitách. Výuka „liberálních věd“ včetně marxismu na západoevropských univerzitách tvoří převažující „revoluční“ názorové milieu dodnes. Tyto všechny aktivity podrývaly a dodnes podrývají imperialistický militarismus uprostřed dlouhotrvajícího soupeření mezi dvěma geopolitickými bloky.

Dodnes platí tehdejší slavná hesla Make love, not war, Make love, not money, Let your minds be free, Give peace a chance, Peace & Love. Dodnes platí, že Moje svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhého. Dodnes platí síla květin (namátkou jmenuji titul vzpomínek studentské aktivistky Pajerové z roku 1989 „Řekni to květinou“).

Hnutí Ne základnám vzniklo samovolně, jako reakce obyvatel Brd z iniciativy starosty jedné z brdských vesnic Neorala, bývalých vojáků a fyziků, levicových politiků, intelektuálů či aktivistů a zelených organizací včetně Greenpeace na hrozbu instalace radaru, jehož výkonové parametry nepřipouštěly jiné, než válečné využití proti strategickým raketám Ruska, pro agresivní zpravodajské a technickosabotážní účely a pro tvorbu vojenských provokací, destabilizujících hranice zájmového prostoru Ruska jako jaderné supervelmoci. Nikdo si nepřál jaderný ani konvenční úder strategických bombardérů v blízkosti Prahy, stejně jako nikdo nechtěl americká vojska v Česku. Všichni si ještě pamatovali „dočasnost“ pobytu sovětských vojsk. Starý levičák Petr Uhl si vzpomněl na heslo Cílem je nebýt cíl, matador britské protiválečné levice v Česku Jan Kavan zase řekl, že Žádná raketa není mírová. Nikdo nemusel aktivisty platit. A nikdo je za organizování demonstrací ani neplatil, stejně jako nikdo neplatil festival Woodstock, kterému akorát farmář Max Yasgur poskytl svůj pozemek. Woodstock, který změnil tvář popkultury 20. století, financovali účastníci z 180 000 vstupenek po 18 dolarech, i když jich na místo nakonec přijelo víc než milión. Kdeže jsou ty doby… I mikrofony, reprobedny a zesilovače pro demonstrace Ne základnám byly tancechtivých aktivistů… Na benzín do otřískané dodávky přispěl kdekdo. Bohužel, z Ruska nikdy nebylo nic – škoda… Současné české politické subjekty nalevo i napravo přijímají na své aktivity peníze ze zahraničí – ať už z německých parlamentních nadací Fridrich Ebert Stiftung (ČSSD), Rosa Luxemburg Stiftung (KSČM), Heinrich Boll Stiftung (Zelení), Konrad Adenauer Stiftung (KDU-ČSL, TOP09) či amerických, britských, holandských, norských či jiných evropských grantových zdrojů, včetně nadací zlořečeného Sorose „na podporu otevřené společnosti“. A z Ruska zase nic. Čeští komunisté, kteří tvoří vedle romantických křesťanů značnou část stávajících mírových aktivistů, už třicet let ruské kapitalisty nezajímají.

Ano, nejedna levicová politická organizace dlouhodobě vystupuje proti NATO, do kterého jsme byli vtlačeni v roce 1999 levicovou vládou Miloše Zemana, aniž jsme se mohli vyjádřit v referendu. Dokonce i tehdejší ministr zahraničí a tehdejší místopředseda vlády Jan Kavan, který se v Bruselu ptal při slavnostním vstupu, jestli se dá z NATO i vystoupit, je dnes v čele mírové iniciativy. Být proti NATO nebo podepsat prohlášení „Mír a spravedlnost“ ještě neznamená schvalovat válku Ruska s Ukrajinou. To je ošklivá vnitrácká manipulace. Stejně jako kritika neonacistů, banderovských fašistů a extrémních nacionalistů na Ukrajině, kteří zapříčinili krvavý Majdan v Kyjevě či upálení lidí v Oděse, neznamená automatickou afinitu k Putinovi. Být antifašistou je povinnost k odkazu dědů, kteří proti fašismu bojovali.

Viděno optikou současné války v Gaze, být pro mír neznamená schvalovat masakr, který uspořádal Hamás. Znamená to vážit si každého lidského života, jak palestinského, tak židovského. Jak ruského, tak ukrajinského.

Přiznám se, já nejsem pro mír ani v jednom případě. Stejně jako zakladatel Lechi Avraham Stern, říkám, že už nikdy nebudeme jako ovce. Jako ovce šli Židé do transportů. Ti, kteří přežili, své pokory litovali. Dnes se Židé brání a obrana protiútokem je legitimní. Kdo vypustí 5000 raket za den na nic netušící civilisty a zmasakruje-li stovky tančících dětí, si nezaslouží mír ani slitování a ještě jeho vnuci budou litovat. Hamás nemůže mít v Gaze politickou budoucnost. Stejně jako Vladimír Ze'ev Žabotinský si myslím, že pouze silná a nemilosrdná židovská armáda zajistí židovský stát.