Souboj s vládou o způsob jmenování Bankovní rady České národní banky. Jmenování Miroslava Grégra místopředsedou vlády. Označení Havla Klausem za „extrémně levicového“. Taková a mnohá jiná témata spolu v květnu 2001 probírali prezident Václav Havel a elitní redaktor Práva Alexandr Kramer v rozhovoru nazvaném: Až bude Zeman prezidentem, ocení, že nejsem robot na podpisy. Pojďme se hlouběji ponořit do tehdejších Havlových názorů.

Souboj životopisů

Jmenovaný rozhovor vydalo v knize Interview 2 v roce 2002 brněnské nakladatelství Doplněk. Šlo o soubor Kramerových dlouhých rozhovorů pro deník Právo. Alexandr Kramer v roce 1969 vystoupil z Komunistické strany Československa, v roce 1977 podepsal Chartu 77 a po roce 1990 působil jako novinář. Poslední rozhovor pro Právo publikoval v roce 2008 a čtyři roky poté zemřel na rakovinu plic. V době, kdy publikoval v Právu výše zmíněný rozhovor, byl Václav Havel v druhé polovině svého druhého funkčního období na postu českého prezidenta a Miloš Zeman díky opoziční smlouvě premiérem.

Polemiku tehdy vzbudil třeba Havlův souboj s vládou o způsob jmenování Bankovní rady ČNB. Kramer k tomu dodal, že spousta lidí určitě mávla rukou nad Havlovými a premiérovými věcnými argumenty a řekla si, že prostě bojují o pravomoci. „Lidé jistě mají právo podezírat mě, z čeho chtějí, a já bych se dokonce divil, kdyby tomu tak nebylo. Jsem nejdéle sloužící prezident v Evropě, straším tady na Hradě už jedenáct let, a už to samo o sobě je podezřelé, že? Ale uvažujme logicky: když už za rok a půl končím, potřebuju ještě bojovat o nějaké pravomoci? To by spíše mělo zajímat ty, kteří chtějí být prezidentem po mně. Zda chtějí být roboty na podepisování, nebo zda chtějí, aby ta funkce měla pro tento stát nějaký smysl,“ řekl nejdříve Havel.

Prezident také v odpovědi naznačil, že šlo mimo jiné i o generační spor: „V té konfrontaci proti sobě stáli lidé, kteří prožili své mládí v komunistické straně, a lidé, kteří studovali na Harvardu, v Oxfordu…“ A dále také dodal: „Nicméně ten konflikt tady zřetelně je – a já mám pocit, že právě on je vysvětlením toho prazvláštního faktu, že v opakovaném podání vlády k Ústavnímu soudu je kontrasignace premiéra vyžadována v případě jmenování guvernéra a viceguvernéra ČNB, kteří v komunistické straně nebyli, a není vyžadována v případě druhého viceguvernéra, který v ní byl dlouhá léta.“ Nakonec otázkou naznačil, že by se mohlo jednat o souboj životopisů.