„Chlapi, tak se vzmužte!“ nabádal jeden ze seniorů další účastníky slavnostní události, pro které i ven přinesli židle, aby si mohli sednout.   

Pak už zněly tóny české státní hymny, kde se nikdo ani nepohnul. Všichni s úctou vyslechli tóny pro někoho jedinečné, ovšem pořád nějak krátké slavnostní písně.

Na začátek po představení hostů připomněli 28. září 1938 a dobře známé datum mnichovského diktátu.

Konečná: Padly stovky tisíc Čechoslováků

Předsedkyně KSČM, europoslankyně Kateřina Konečná, stihla poděkovat městskému výboru v Brně.

„Připomínáme si tragické období okupace a obsazení Sudet Němci,“ uvedla s tím, že zločinnost tehdy podepsaného dokumentu nemůže nikdo popřít. „V Mnichově byl rozbit Československý stát i jeho demokracie. Spolu s ním byly na dlouhou dobu oslabeny i síly demokratické opozice, která tím ztratila jedinou a poslední oporu ve střední Evropě. Republice bylo upřeno právo bránit se zradou Francie, která zradila vojenskou smlouvou s Československem a Sovětským svazem, přičemž Poláci a Rumuni zablokovali jakoukoli pomoc ze strany Sovětského svazu,“ uvedla s tím, že byla slibována na deset dní, a pevnosti budovány nebyly. Hovořila o základní historické osobnosti, jakou byl prezident Beneš, který „prozřel pozdě“. Německá agrese pak ovládla celý svět a vítězství, jak dále konstatovala, se začalo rýsovat v roce 1941. Ocenila způsob, jakým Edvard Beneš jednal jménem českého a slovenského lidu. „Prohlásil, že Češi a Slováci nikdy neustanou ve svém boji, dokud jejich milované vlasti nebudou všechna jejich práva vrácena,“ uvedla. „365 000 Čechoslováků padlo, bylo popraveno nebo vyvražděno i za pomoci tzv. sudetských Němců,“ uvedla a hovořila o zabrání Sudet.

Společné fotografování po skončení slavnostního zahájení. Foto: Daniela Černá

Jak konstatovala, je nutné si proto připomínat stále důvody a „memento krádeže českého pohraničí“. Návrat sudetských Němců přes všechny smiřovačky nesmí český národ nikdy připustit.

Znovu zmínila diplomatické proslovy Edvarda Beneše, které později vyvolávaly různé názory. „Sněmovna ocenila jeho zásluhy o stát. Jeho kroky jsou pochopitelné, když si uvědomíme, že se řídil vždy především zájmem o zachování fyzické podstaty našeho národa. Tuto zásadu sám vyjádřil slovy: nemůžeme myslet toliko na štěstí jedné generace, musíme myslet na příští generace a na to, jak jim dát šanci, aby se narodily a žily v zemi svých předků. Právě s časovým odstupem musíme obdivovat, čeho houževnatou pílí a pracovitostí dosáhl,“ zmínila. Inspirovat by nás snad mohl Beneš právě v této době, kdy se hledají cesty k jednotné Evropě.

„Dnes je vše jiné než v první polovině dvacátého století. Z úspěchů a chyb doktora Beneše můžeme načerpat mnoho podnětů pro budování demokratické a národnostně tolerantní Evropy,“ dodala.

Proslov expremiéra Jiřího Paroubka. Foto: Daniela Černá

Paroubek připomenul diktaturu za války

Předseda spolku Nespokojení Jiří Paroubek, bývalý předseda vlády, rovněž upozornil na architekta vzniku československého státu. „Jak řekl prezident Masaryk, bez Beneše bychom republiku neměli,“ konstatoval s tím, že on rozuměl siločarám tehdejší politiky. Od nástupu Německa bylo jasné, že Německo usiluje o revizi a Československo a demokratický systém byly překážkou. „Mnichovská dohoda rozbila Československo na kusy. Začaly u nás řádit teroristické orgány nacistické moci. Slovensko se stalo klerofašistickou diktaturou. Edvard Beneš začal organizovat druhý odboj,“ pokračoval dál v proslovu, kdy připomenul geopolitické postoje dalších evropských i mimoevropských států. „Mohli jsme být druhým Finskem nebo dnešním Rakouskem,“ podotkl.

„Česko se nikdy nesmí dostat do lokajského podřízení cizí moci,“ vzkázal zásadně za potlesku.

Dojemný příběh předsedkyně strany…

Jana Volfová u mikrofonu hovořila ze svého osobního pohledu. Připomenula velkou bitvu, aby se vůbec svátek v Poslanecké sněmovně prosadil. „Právě z Brna byli odvezeni do koncentračního tábora můj dědeček a babička, kteří byli Rakušany. Utekli sem, aby bránili svou druhou vlast. Byli přesvědčeni, že se s pomocí spojenců ubrání. Děda jako rakouský sociální demokrat byl ochoten položit život za nás všechny. Mnichovská zrada mu vzala sílu. Byl jako jeden z nepřátelů říše odvezen do Mauthausenu,“ popsala. Tehdy její dědeček dostal i nabídku, jestli chce jít bojovat za Německo, a když odmítl, byl popraven. „Moje babička byla dva dny na to odvedena do Ravensbrücku, kde pomáhala lidickým ženám, aby přežily. Přežila šest let. Táta byl poslední dítě, které se vrátilo z převýchovy,“ dodala pohnutým hlasem. Všem poděkovala, že věří, že už nikdy nedopustíme válku, která „ničí naše rodiny“.

Chcete někdo válčit? „Ne!“ Zazněla slova o tom, že na nás páchá „zradu naše vláda“ a nabourává i česko-slovenské vztahy. Nechyběla slova o doufání ve změnu k lepšímu i o tom, kdo a jak drží pěsti směrem k Tatrám.

Před zahájením a příchodem hostů. Foto: Daniela Černá