Krokem číslo 1 podle něj je skutečnost, že umírněný, tolerantní, přátelský, nepraktikující muslim se vetře do přízně „nevěřících“, slouží jim oddaně a obětavě. „Získá si jejich důvěru, protože nevěřící nemají potuchy, že existuje islámské pokrytectví Al Taqíya, a ani neslyšeli o poslání muslimů šířit islám do neislámských zemí,“ domnívá se Kobza. Následně si dotyčný muslim vyslouží právo přestěhovat se a usídlit se na Západě, kde začne pracovat, podnikat a vůbec se chová velice integrovaně.

Původní text ZDE

„V rámci zákona o slučování rodin si smí přívézt rodinu. Členové této rodiny si už ale nepotřebují povolení k pobytu zasloužit, k získání povolení stačí využít slabosti demokracie a falešného humanismu za halasného povyku x aktivistů, integračních agentur a neziskovek,“ zní podle Kobzy krok tři. Členové rodiny si poté v rámci zákona o slučování rodin po získání trvalého pobytu také smějí přivézt členy svých rodin, kteří už ale vůbec nemusí být integrovaní ani tolerantní vůči Západu. Hnízdo se zvětšuje, konstatuje Kobza.

Rostoucí muslimská komunita se poté podle něj propojí s už existujícími muslimskými spolky a začne si nárokovat uznání jako nějaký kulturní či náboženský spolek, začne vyžadovat státní příspěvky na provoz a povolení k výstavbě a provozu „islámského kulturního centra“, pokud ne rovnou mešity. „Zde se objevují peníze záhadných zahraničních sponzorů, anonymních islandských fondů a podobné pochybné zdroje financí,“ dodává.

Šestým krokem je poté získání občanství muslimů, jejich volební právo a vydírání hlavních stran a vyžadování od nich příslibu ústupků. „Muslimský spolek začne pomaloučku polehoučku nárokovat ústupky majoritní společnosti vůči své ‚víře a kultuře‘ za pomoci zkorumpovaných nebo hloupých politiků: postupně vyžadovat povolit šátky ve školách, zákaz vepřového ve školních jídelnách, přestávky na modlení, ztlumení kostelních zvonů atd. Současně vidíme rostoucí počet muslimů v muslimských oděvech na ulicích (lepší než billboard na přinucení společnosti, aby si začala zvykat na přítomnost islámu). Zkrátka, kolečko za kolečkem už začali odkrajovat z našich svobod a tradic,“ pokračuje dále Kobza.

„Muslimů je zde již tolik, že mají své lidi v samosprávách, v parlamentu i ve vládě. Současně jsou své požadavky schopni vynucovat i rozsáhlými nepokoji na ulicích a terorismem. Začne se veřejně uplatňovat šaría.Objeví se první no-go zóny. Původní obyvatelstvo zastrašené násilím a vlastní legislativou se začne stahovat z kritických oblastí,“ následuje další krok. Poslední krokem je pak rozšíření no-go zón v minichalífáty, kde platí nemilosrdně šaría, státní moc není respektována, a ani vynucována. „Pro zbylé jinověrce nastupuje uplatnění Ummarových zákonů o pravidlech pobytu jinověrců v islámském prostředí. Na konec nastoupí zánik naší civilizace, kultury, tradic a ve velmi mnoha případech i života, jak jsme mohli vidět na příkladu Libanonu v 80tých letech,“ uzavřel.