Konvička v textu pro odborný web Ekolist shrnul, že iracionální a vášnivý zájem aktivistů o životní prostředí přichází vždy po vlnách. Ta první proběhla zhruba před deseti lety a spojovaná je s Alem Gorem, který tehdy natočil dokument Nepříjemná pravda a dostal Nobelovu cenu.

Hlavním heslem tehdejší vlny bylo přijetí tzv. Kjótského protokolu o změně klimatu. Závazky z tohoto protokolu vedly zejména k podpoře obnovitelné energie. U nás měla tato podpora dva zásadní důsledky. Tím prvním byla podpora obnovitelné energie, u nás v podobě energie solární. Tím druhým byla tzv. biopaliva, o kterých se věřilo, že když budou povinně přimíchávána do pohonných hmot, sníží se tím emise.

O solární energii se dnes hovoří jako o „tunelu“ a náklady se odhadují ve stovkách miliard. A pokud jde o biopaliva, tak těm podle Konvičky můžeme poděkovat za to, že se Andrej Babiš rozhodl jít do politiky.

Pokud jde o pokrok v životním prostředí, ten je podle docenta Konvičky značně problematický. V posledním desetiletí se mělo zastavit nadějné zlepšování životního prostředí, zejména biodiverzity a ekosystémových funkcí. Cituje statistiku, podle které se například u ptactva dá hovořit doslova o kolapsu.

„Hygienicky se zvýšila pesticidová zátěž půd a vod. Ekonomicky akcelerovala koncentrace zemědělských majetků, zdražily se potraviny, nastávaly výpadky v zásobování ve třetím světě. To vše nesnížilo, ale naopak zvýšilo uhlíkovou emisní zátěž,“ vypočítává dále docent Konvička.

CELÝ TEXT ZDE.

Pokud jde o biopaliva, tak když započteme i emise spojené s pěstováním a dopravou plodin, dostaneme se na 180 procent emisí způsobovaných nenáviděnými fosilními palivy.

Pokud jde o solární energii, je podle Konvičky devastující nejen ekonomicky (Česká republika je v tomto směru zcela šíleným extrémem), ale i z hlediska životního prostředí. „I při soudnějším legislativním nastavení totiž solární energetika zvyšuje tlak na tzv. marginální pozemky, jež by normálně sloužily jako mikrorefugia a tzv. nášlapné kameny pro oživení krajiny,“ vysvětluje.

Větrná energie, která se u nás neuplatňuje tolik jako jinde, je zase devastující pro ptactvo, na pobřeží se ukazuje její devastující vliv na mořské dno a začíná se zjišťovat, že větrníky ve větším množství mohou ovlivňovat směr a intenzitu větrů, a tím aktivně měnit klima.

Jakkoliv se třeba fotovoltaika dnes vrací ke svému původnímu bohulibému záměru, výčet katastrof podle Konvičky znamená zásadní poučení: pokud se v ekologii může něco pokazit, pokazí se to.

Podle Konvičky není sporu o tom, že se otepluje. Jako entomolog, odborník na výskyt hmyzu, to pozoruje i na tom, jak se posouvá výskyt teplomilných rostlin a živočichů. „Jinou indicií pak jsou změny ve fenologii – sezónním průběhu kvetení, zrání plodů, příletu tažných druhů nebo počtu generací hmyzu. Zejména ve středních a vyšších zeměpisných šířkách jde o posuny velmi markantní,“ dodává.

Největším rizikem proto podle něj není samotné oteplení, ale narušení přírodního ekosystému. Dlouhodobě stabilizované vztahy mezi rostlinami a opylovači nebo mezi přirozenými nepřáteli jsou narušeny a ovlivní zemědělství, nebo i šíření nákaz.

Konvička se ale obává, že současní alarmisté a jejich klimatická panika nemají žádné řešení. Podle něj jako biologa by nejlepším řešením bylo dát maximální prostor přírodě, aby se se změnami vypořádala. Člověk může pomoci tím, že nebude zabírat přírodní stanoviště, nebo tím, že biologizuje zemědělství.