Salafisté jsou ultrakonzervativními vyznači islámu. Jejich radikálnější odnož jsou džihádisté, zastánci svaté války.

Buschkowsky říká: „V tomto momentě odhaduji počet salafistů z celkového počtu islamistů v Německu na cca 5000 osob. Salafismus vyžaduje od svých stoupenců jenom povinnost dodržovat denní rituál, nic jiného celý den nemusí vykonávat. Tváří se jako islámská elita, vyvolení z vyvolených. Ostaní muslimové v nich spatřují spíše povaleče. 

Mí rodiče mě naučili základní věci o tom, jak se chovat, jak zacházet s penězi. Když jsme položili peníze na stůl a rozdělili je, a tak to skutečně bylo zvykem, přišly nejprve na řadu věci, o kterých se prostě nediskutovalo. Jako první se odložily peníze na nájemné, pak následovaly částky na dopravu do práce a do školy. Jako třetí následovala suma na domácnost, poté na školu, oblečení a jiné. A až na úplný závěr zbylo na zábavu, kino. A dnes ?! To je, bohužel, úplně jinak. Nájemné je několik měsíců, v extrémních případech i rok, placeno jen částečně, či vůbec. Oproti tomu si užívají různé herní konzole, placené televizní kanály, všechnu možnou zábavní elektroniku v obývacím a dětském pokoji. Auto přede dveřmi reprezentuje životní standard."

„Salafisté jsou ochotni přijmout různé technické vymoženosti Západu, ale nikdy jeho společenské, ekonomické a sociální vzorce,“ dodává

Buschkowsky dále uvádí: „Jsou mezi námi ale také lidé, kteří díky osudu musí otočit každý cent v ruce, kteří si musí rozmyslet, jak ušetřit pro děti na školní výlet na konci roku nebo lyžařský výcvik na horách. Tito lidé mají moji účast, moji solidaritu. A právě pro tyto lidi jsou sociální sítě. A vím, že tito lidé mají vždy zaplacené nájemné, nepřipadá pro ně v úvahu nejprve uspokojovat svá přání – ale teprve až po vyřízení všech povinností. Toto není otázkou jakéhosi etnického charakteru, jakési příslušnosti. Toto je jednoznačně otázka dostatku, či nedostatku sociální kompetence. Jsme společnost, která uznává právo, je otevřená, liberální a solidární. Společnost, která své občany chrání před existenciální hrozbou. Společenství, které vlastně může od jednotlivců očekávat, že budou něco dělat, přinášet výsledky své práce. A ne namísto toho se zabývat ideologií, vírou, dogmaty a dávat prostor fanatismu. Naším nejvyšším cílem je a zůstává, aby každý člověk v naší zemi mohl žít samostatný život a mohl dosáhnout prosperity.“

Tolik z kapitol  Buschkowského knihy, kterou psal v roce 2013.

A jaká je realita dnes? V minulém týdnu proběhly dva summity nejvyšších představitelů Evropy na Maltě a ve Vídni. Výsledkem jsou přísliby obrovských finančních prostředků zemím, kde není možná žádná relevantní kontrola nad těmito částkami, kde je vysoce pravděpodobné následné další navyšování těchto finančních podpor. Evropa se dobrovolně stane dojnou krávou pro některé africké země a země Blízkého východu.

Stane se snadno vydíratelnou. Islám bude Evropu postupně destabilizovat vnitřně narušováním společenského prostředí, občasnými atentáty bude vytvářet všudypřítomný strach, bude z Evropy čerpat zdroje a oslabovat ji tak hospodářsky. Musíme okamžitě zatáhnout za záchranou brzdu, jinak nebude později co zachraňovat. 

Bavorský ministr financí Markus Söder prohlásil jednoznačně: „Angela Merkelová by měla připustit chybu. Útoky v Paříži mění všechno. Nyní očekáváme od Merkelové politický obrat. Francie uzavřela své hranice a my bychom měli udělat totéž. Mnoho imigrantů není nikde registrováno. Přešli přes zelenou hranici nebo byli jen tak vpuštěni v lavině lidí. Tento stav musí okamžitě skončit. Ne každý utečenec je terorista, ale v otázce bezpečnosti nesmíme dělat naprosto žádné kompromisy. Velká koalice v čele s kancléřkou musí konečně stanovit strategii. Pravda je na hranicích. Je třeba stanovit maximální možný počet imigrantů. Nemůžeme každý rok přijmout 1 milion přistěhovalců.“

Alexandra Dlouhá