Vedení KSČM doporučilo svým poslancům, aby nepodpořili prodloužení nouzového stavu, o kterém bude tento týden rozhodovat Poslanecká sněmovna. Co vás k tomu vede?

Po jarním nouzovém stavu byl ten současný vyhlášen už 5. října, a trvá tedy už pátý měsíc. Protože po prvních 30 dnech musí vláda žádat Sněmovnu, byla to příležitost chtít po vládě skládat účty, informovat Sněmovnu o svých úmyslech a případně jí doporučit určitý postup. Tady nám s vládou došla trpělivost, její opatření jsou bohužel chaotická, vyvolávající v občanech spíše nedůvěru. S vládou, která na své sliby zapomene hned po hlasování, těžko uzavírat dohody. Samotný nouzový stav pak je jen právním rámcem pro přijímaná opatření. V podstatě by měl být přijímán jen na velmi omezenou dobu a jeho ukončením nevznikne žádná neřešitelná situace a kolaps. Opatření mohou být přijímána dál, jen méně plošná, méně omezující osobní svobody a decentralizovaná. To, že vláda tak dlouho prodlužovala nouzový stav, byla spíše její pohodlnost a alibismus.

Pokud by kabinet Andreje Babiše přece jen splnil alespoň některé vaše podmínky, např. alespoň částečně vrátil děti do škol, je možné, že poslanci KSČM nakonec zvednou ruku pro prodloužení nouzového stavu? A už jste se rozhodl i vy sám?

Rozhodnutí výkonného výboru ÚV KSČM je zásadní. Bylo přijato jasnou většinou a s argumentací, že sliby na poslední chvíli už nás nezviklají. Pokud vláda svým chováním na nás opakovaně „hází bobek“, je to chování, které si nemůžeme nechat líbit. Oprávněnost našeho požadavku vrátit děti do škol už zjevně pochopily i další strany vlády i opozice. Doufejme, že bude brzy realizováno. Ale je to rozhodnutí, které není závislé na existenci nouzového stavu. Poslanecký klub si odmítavé doporučení stranického orgánu osvojil jako celek a podporu vládu ve věci nouzového stavu vylučuji. Poněkud hysterické reakce vicepremiéra Hamáčka máme za výraz neochoty změnit dosavadní nevyhovující postupy.