Dnešní povídání o médiích začne u serveru iRozhlas, kde je pod titulkem „Zvládneme uhájit svobodu médií ve střední Evropě?“ k přečtení záznam komentáře Davida Klimeše, který odezněl také na stanici ČRo Plus. „Pojednává o tom, že polské volby byly pod vlivem státní televize TVP, že si takzvaná konzervativní dosavadní polská vláda podmaňuje média stejně, jako si je údajně podmaňuje Orbán v Maďarsku. Pan Klimeš se pozastavuje nad tím, jak chmurnou budoucnost čekají slovenská média poté, co ve volbách nezvítězila liberálně demokratická zmatečná vláda, která ani nedovládla to předchozí období svojí neschopností, zato tam údajně vznikla tzv. národovecká vláda. Ale nevím, co je na Pellegrinim nebo na Ficovi národoveckého,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Domnívá se totiž, že se jedná o klasické středo-levicové politiky v podstatě evropského střihu. „Ovšem s tím rozdílem, že mají na mysli blaho svého lidu a nejenom koryta svých evropských nadřízených. Ale to je jen taková poznámka bokem. Jinak mě fascinuje, že pan Klimeš popisuje polská média jako služky toho dosavadního režimu, ale přitom přece vidíme na výsledku polských voleb, že to zřejmě nebude úplně pravda. Vždyť ty volby přece nedopadly 90:10, ale v podstatě půl na půl pro liberální a pro konzervativní strany. To znamená, že je vliv médií značně přeceňován, zejména té TVP. Nikoho to však neudivuje. Prostě pan Klimeš vysloví tezi, kterou nemá smysl se zabývat, protože je tak apodiktická, že nepřipouští vůbec žádnou polemiku,“ pozastavuje se mediální analytik.
Proliberální a prorežimní novinář si plete dojmy s pojmy
Neméně fascinován je tím, že David Klimeš hodnotí média v Česku jako vynikající a téměř nejsvobodnější, zejména poté, co se zbavila dvěma zákony vlivu Andreje Babiše na určitou část mediálního trhu. „Mám takový pocit, že si pan Klimeš plete dojmy s pojmy. Protože jestli nejsou někde svobodná média v rovnocenném postavení jak ta mainstreamová, tak alternativní, tak je to právě v Česku. My jsme na tom v tomto směru hůř než na Slovensku, i když také bývalá slovenská vláda začala docela tvrdě a restriktivně postupovat proti svobodným a na vládě nezávislým médiím. Dokonce přičlenila internetová média pod pravomoc té jejich obdoby naší velké vysílací rady – RRTV. U nich je to Rada pre vysielanie a retransmisiu, ale je to vlastně totéž,“ podotýká Petr Žantovský.
Tím, že je včlenili do agendy internetová média, se mohou vozit po médiích typu Slobodný vysielač Banská Bystrica i jiných. „A také to dělají. Dělají to samozřejmě nešikovně a naštěstí zatím tedy nevítězí. Ale je pravděpodobné, že kdyby zůstala u moci ta předchozí garnitura, tak by svobodná média na Slovensku začala zanikat jak houby po velkém suchu, abych tak řekl. Uvidíme, jak to bude vypadat pod novou vládou, to nemá smysl predikovat. Fakt je ten, že posuzovat česká média jako svobodná, dokonce jako ostrůvek, jak tam opakovaně píše, že jsou ‚ostrůvkem pozitivní deviace‘, je naprosto scestné a naprosto mimo realitu. Pouze je z toho zřejmé, že pan Klimeš je tak jako už mnohá léta provládní, proliberální a v podstatě prorežimní novinář,“ upozorňuje mediální odborník.
Příšerně propagandistické, až se z toho jednomu dělá nanic
Autorovi komentáře přiznává, že jeho text je novinářsky brilantní a nelze k němu v tomto směru vyslovit sebemenší výhradu. „Ale obsahově je to tak příšerně propagandistické, až se z toho jednomu dělá nanic. A pak se dočtete, že tento člověk je zároveň ředitelem Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky. Když se podíváte do střev tohoto fondu, tak vidíte, jakou žurnalistiku považuje ten fond za nezávislou. Například Forum24, Hlídací pes, Deník Referendum, Neovlivní.cz, Reportér a tak dál. Samá prorežimní média. Ani jedno alternativní médium. Zkuste někdy přijít s nějakým projektem alternativního média za panem Klimešem a uvidíte, jak dopadnete. Myslím, že velmi špatně,“ očekává Petr Žantovský.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník