Někteří lidé se k vodě chovají s láskou a s posvátností. S vodou, kterou předtím umývali nádobí, posléze zalili záhon. Tak se prý ke všem zdrojům chovají např. indiáni. Jenže ne každý je tak šetřivý. Především obyvatelé západní civilizace takoví podle spisovatele nejsou. My prý s vodou plýtváme tak, jako žádná jiná civilizace před námi.

„S posvátností se my, z naší západní civilizace, však nechováme k žádným přírodním zdrojům a tedy ani k vodě. Máme za to, že nám zdroje mají jen sloužit, že je můžeme neomezeně a bezohledně čerpat a nevážit si jich. Zvykli jsme si, že voda z kohoutků prostě vždy teče a nevadí nám, kolik jí proteče pryč. Žijeme na horních tocích řek a měli bychom se starat, aby nám voda neunikala mezi prsty pryč. Nechápu, že to nikoho z našich představitelů nikdy vůbec ani nenapadlo. Něco je napadne, až když je nejhůř, až když teče do bot. Není vidět nějaký promyšlený záměr do budoucna, jak se situace bude vyvíjet a co je třeba nejen předvídat. Je zapotřebí přijmout obrannou, uctivou, posvátnou politiku k ochraně vod. A to již od výchovy malých dětí! A neřešit to třeba tak, až bude nejhůř, na poslední chvíli, jako se stalo právě nyní, kdy se rozhodlo, že město má právo vstoupit k nám na naše zahrady a zrekvírovat nám vodu v naších vlastních studních,“ napsal Zelený Atapana.

• Celý komentář naleznete zde.

Politici by prý nezískali patřičné politické body, ty loví až teď, když už je podle etnologa pozdě a napravují něco, co před tím svou nešetrností sami zavinili. Ale lidé rádi slyší, že jim politici v krizové situaci pomohu. I tak to chodí v demokracii. „Raději bych teokracii či autokracii nebo diktaturu dávných kultur a civilizací, jejichž vládci dobře věděli, jak se mají k vodě chovat,“ pokračoval Zelený Atapana, jenž pobýval mezi indiány. V minulosti indiáni dokázali zadržet vodu z tajících sněhů v podzemních nádržích, protože dobře věděli, že v řekách brzy voda vyschne. Indiáni totiž přírodě naslouchají a nesnaží se ji měnit k obrazu svému, jak se o to pokoušíme my. A také na to doplácíme. Proto máme sucho.

Přirozeně musí dojít k omezení výroby, snížení našeho pohodlí a komfortu našeho života, znovu zavedení naší skromnosti, což nejsou pro politiky vhodná témata k jejich přežití. Jsou však vhodná pro naše přežití. O přežití naší civilizace. A tak se vše důležité odkládá a sune před námi, jako je například právě ochrana vody v krajině. A pak se jen divíme. Žeňme politiky k odpovědnosti! A my, obyčejní lidé, buďme v našich materiálních potřebách skromnější! Za čas bude už pozdě.