Tomáš Klus má za to, že člověk by se měl pokoušet měnit svět kolem sebe k lepšímu. Jistěže platí, že jeden člověk nedokáže zachránit planetu, ale když se lidé spojí, už dokážou planetu obejmout a změnit ji. Jenže, aby se lidé mohli spojit, musí si naslouchat a musí se pokusit respektovat názory druhého člověka.

„Pakliže myslím vážně, že ‚chci to nejlepší pro ty, které miluju‘ (třeba aby měli kde žít, co dýchat, co pít, aby byli svobodní a nematení), musím začít být zodpovědný k okamžiku před budoucností a nedovolit si se nechat štvát proti druhým slogany, ideologiemi, či dokonce lidmi, kteří věří, že mají větší pravdu než já,“ napsal Klus.

„Každý z nás je stejně velká pravda. My člověk, my bytost, my lidstvo. Ty, Vy, ona, on, ono i já. Naše názory, naše životní příběhy, to, co přinášíme na svět ve formě svých myšlenek, slov a skutků, ona jedinečná, neopakovatelná, mocná – osobitost a autenticita – pravda,“ pokračoval zpěvák.

Poté požádal své spoluobčany, aby si věřili, aby se vzájemně nenálepkovali a nelichotivě neškatulkovali, neoznačovali se vzájemně za hlupáky, ošklivky a tak podobně. Tím, že si takto vzájemně omezujeme prostor, se vzájemně obíráme o možnost být sám sebou. A tím také o možnost žít v pravdě. Život v pravdě je ostatně podle Kluse to, co se snaží moudří lidé předat svým spoluobčanům. Zpěvák má za to, že je na čase těmto moudrým lidem naslouchat. Protože jen život v pravdě nás prý skutečně osvobodí.

Tomáš Klus doslova napsal:

 Už nemám jiné přání, než se domluvit. Dojít společně ke zjištění, že to, co chceme se neliší barvou, příslušností, vírou, ani partají -

- žít zde ve zdraví a harmonii, nebo se pletu?

Tak už se nezaplétám do podružností a řeším to, co se mě (do)týká, kam mohu dosáhnout, co se jen nesdílí na sítích, na co myslím, o čem mluvím a co prožívám.

Buďto to příjmi nebo to změn, řekl mi jednou Honza???? a já si z toho udělal motto aplikovatelné na jakoukoli životní situaci.

Svět lze totiž opravdu změnit, přijme-li člověk fakt, že se tak děje “pouze” v dosahu jeho rukou. Natáhneme-li je ale všichni, obejmeme celou planetu.

Pakliže myslím vážně, že “chci to nejlepší pro ty, které miluju” ( třeba aby měli kde žít, co dýchat, co pít, aby byli svobodní a nematení ), musím začít být zodpovědný k okamžiku před budoucností a nedovolit si se nechat štvát proti druhým slogany, ideologiemi, či dokonce lidmi, kteří věří, že mají větší pravdu než já.

Každý z nás je stejně velká pravda. My člověk, my bytost, my lidstvo. Ty, Vy, ona, on, ono i já. Naše názory, naše životní příběhy, to, co přinášíme na svět ve formě svých myšlenek, slov a skutků, ona jedinečná, neopakovatelná, mocná - osobitost a autenticita - pravda.

Považme, jak málo si jí vážíme, jak moc ji znevažujeme, pochybujeme-li o sobě; považujíc se za nezajímavé, zbytečné, bezhlasé, ošklivé, hloupé, takové, či makové. Nehledejme stávající označení. Neškatulkujme se. Připravujeme se tím o prostor být právě a jedině sebou. Jediní na světě. Tak jak v pravdě jsme!

Být sebou znamená žít v pravdě; to je to, co se všichni moudří světa snaží předávat ve svých účeních.

Pravda osvobozuje a její ( svou ) velikost poznáme, uznáním, že není jen naše, že je ( ve ) všech. Staňme se neomezenými; dejme si svobodu, nikdo jiný to za nás udělat nemůže ?????????????