„Se strukturou naší energetiky se nám někdo snaží vnutit svoji cestu, a zároveň si ve stínu možných budoucích problémů vybuduje Nord Stream 2, který je jasnou pojistkou pro případ, že by to nevyšlo. Naše pojistka je kde? Kdo nám dodá energii, až za pár let přestaneme spalovat uhlí a vyplní se hrozby ekologů, že plyn a biomasa už nebudou nízkoemisní zdroje energie? Budeme závislí na dodávkách z Německa?“ ptá se dvojka koalice Spolu v Libereckém kraji  Zdeněk Chmelík (TOP 09). 

Zdeněk Chmelík, dvojka kandidátky Spolu v Libereckém kraji, je profesí strojař. Jak se dívá na návrhy Evropské komise ohledně Green Dealu, neboli Zeleného údělu s ohledem na naši průmyslovou zemi? „Náš postoj ke spotřebě a získávání energií je zcela jistě nutné přehodnotit s ohledem na dopady, které ničí naší planetu. Tedy tu myšlenku nepovažuji vůbec za špatnou a je jisté, že snižování zátěže pro planetu a adaptace na změnu klimatu jsou věci, před kterými nemůžeme strkat hlavu do písku. Cesta je nastolena správně, zavádějící je její technické provedení a cílování,“ domnívá se. 

„Jako člověk z výrobní praxe a s pravicovým smýšlením se prostě nemohu smířit s tím, že planetu zachrání neexistující technologie, která se všem naprosto bezprecedentně vnutí bez ohlížení se na technicko-sociální dopady. Tedy Green Deal v současné podobě není realizovatelný bez přenosu technicko-sociálních dopadů na další generace. Otázkou také zůstává, zdali změna klimatu přinese tolik problémů, aby převýšily problémy plynoucí z dopadů splnění cílů stanovených Green Dealem. Osobně mám za to, že nikoliv,“ je přesvědčen.

Česká republika je hodně zaměřena na průmysl automobilový – viz mladoleslavská Škodovka. Automobily se spalovacími motory však mají skončit poměrně  brzy – do roku 2030 – a nahradit je elektromobily, které jsou aspoň zatím dost drahé a moc lidí si je nekupuje. Nemá tohle potenciál poškodit naši ekonomiku?

„Samozřejmě že má. Ale úplně bych nepodceňoval schopnost průmyslu se postupně přeorientovat na jiné výrobky a služby. To se děje stále a nutno říci, že pokud na to bude dost času, tak byznys si svoji cestu najde. Nelze také popřít, že Green Deal bude spojen s podporou inovací, výzkumu a vývoje, a to je pro naši zemi zase ohromná příležitost. Může nás posunout dál, třeba k lépe placené práci, výrobkům a službám s vyšší přidanou hodnotou. To zase vytvoří tlak na naše školství, aby z něj vycházeli do praxe lidé, kteří budou umět dělat právě tu kvalifikovanou práci,“ uvědomuje si. „Souzním s tím, že projekt typu Green Deal může být příležitostí, ale nesmí být vykoupen umělým pokrucováním trhu a snížením práv a svobod, které jsme dlouhá desetiletí budovali. Myslím tím mobilitu, individualitu, podstatu člověka postavenou na schopnostech a na příležitostech, volbu vlastní životní cesty v oblasti výběru statků a požitků vzešlých z poctivé a dlouhotrvající práce,“ doplňuje.

Postupně dochází k ústupu od výroby elektřiny s pomocí uhlí a některé země, jako je hlavně Německo, odcházejí dokonce od jádra. Což my si dovolit nemůžeme (odstoupit od jádra). Nicméně i s nástupem elektromobility se dá zároveň s tím zmiňovaným útlumem předpokládat zvýšená spotřeba elektřiny. Co to může způsobit? Nezdraží se všechno? Nebude to mít výrazné sociální vlivy? „Ono se všechno již zdražuje. Na vině jsou některé vnější vlivy, jako je třeba málo větru nebo omezení dodávek ropy a plynu do Evropy. Velkou část zdražování má také na bedrech nejistota. Mnohé země předkládají své ambiciózní plány na omezení emisních zátěží, ale tyto plány se vůbec nepotkávají s realitou v energetice a v infrastruktuře. Příklad Německa, které nám předkládá své plány na zavírání jaderných elektráren a konec spalování uhlí, aby se nakonec dostalo k nejvyšším emisím v historii (2021), je jasným příkladem „přepálenosti‘ plánů. Se strukturou naší energetiky se nám někdo snaží vnutit svoji cestu, a zároveň si ve stínu možných budoucích problémů vybuduje Nord Stream 2, který je jasnou pojistkou pro případ, že by to nevyšlo,“ všímá si. 

„Naše pojistka je kde? Kdo nám dodá energii až za pár let přestaneme spalovat uhlí a vyplní se hrozby ekologů, že plyn a biomasa už nebudou nízkoemisní zdroje energie? Budeme závislí na dodávkách z Německa? K tomu bychom se neměli nechat dotlačit a je jisté, že pokud směřujeme k zastavení produkce energie z uhlí k roku 2038, tak bychom k tomuto datu měli mít funkční nové jaderné zdroje jak v Dukovanech, tak v Temelíně, což se ale vůbec nebude líbit Rakousku. Naše země musí bojovat za energetickou nezávislost silným příklonem k jádru a naše síť musí poskytovat vyrovnaný výkon,“ je přesvědčen Zdeněk Chmelík.

Zcela plošně a bez vyvolání potřeby trhem se snažíme přeměnit naši bezemisní budoucnost za nižší životní úroveň

Setkává se už konkrétně ve své praxi s nějakými dopady těchto věcí ve svém podnikání? „V naší firmě topíme uhlím a během příštího roku budeme muset tento typ vytápění změnit. I přes možnost dotací nás tato změna bude stát  miliony korun. Ty budeme muset rozpočítat do ceny zakázek, což je přímý dopad na spotřebitele, či na korporátního partnera. Zároveň se nám vytápění zdraží, protože uhlí dodnes bylo tím nejlevnějším zdrojem. Tedy i přes částečnou kompenzaci změny a přes vynucený technologický posun se to najisto promění na sociální dopad. Pokud se na trhu najde někdo, kdo přechod zvládne lépe a nezmění to jeho dostupnost a cenu výrobků, tak je náš konec správný a trh nás prostě předběhl. Ale když takovou změnu uděláte plošně, tak se současná rovnováha nezmění, jenom se všechno zdraží – a tuto logiku v Green Dealu, bohužel, velmi cítím,“ konstatuje.

„Jde o plošné opatření, které je aplikováno v celé EU na všechny firmy, což povede k vyšším nákladů a následně k přenesení vyšších nákladů do výrobků a služeb. Zároveň bude tlak při vyšších cenách výrobků na růst platů, a to je další negativum připravovaných opatření. Prostě zcela plošně a bez vyvolání potřeby trhem se snažíme přeměnit naši bezemisní budoucnost za nižší životní úroveň. To je prostě fakt, který by měl někdo reálně začít komunikovat,“ uvědomuje si.

Na facebooku Zdeněk Chmelík napsal, že Zelený úděl se bude muset zlidštit, aby jej západní civilizace mohla přežít... Dojde  k tomuto nakonec? Anebo je zelená lobby tak silná, že si to prosadí hlava nehlava? „Teď se pustím do osobní spekulace, ale koresponduje s mým náhledem na věc. Pro mě je Green Deal neuskutečnitelný bez toho, aniž bychom lidem řekli pravdu o jeho dopadech. Chceme Green Deal? Chceme se obětovat pro naše děti? Chceme si utáhnout opasky, snížit mobilitu, přijít o své tužby a některé cíle? Není to otázka na politiky, ale na lidi, kteří budou muset cestu ke splnění cílů podstoupit. A pochybuji, že dopad opatření na politiky bude stejný jako na běžné občany. Prostě plno z nás to nevidí tak černě a je smířeno s tím, že je lepší se adaptovat, než se snažit měnit klima,“ upozorňuje.