Nesouhlasíte, pokud jde o Rusko a Ukrajinu? Přečtěte si původní materiály ParlamentníchListů.cz přinášející názory Jana Kasla, Tomáše Pojara (z 25.5) + (z 29.4.), Antona Litvina, Alexandra Tomského, Pavla Svobody, Alexandra Vondry (ze 17.5.), Tomáše Klvani (z 18.5.) + (z 20.3.)+ (z 12.3.), Lenky Víchové (z 16.5.), rektora Libora Grubhoffera, Miroslava Kalouska (z 12.5.) + (z 11.3.) + (ze 17.2.) + ( z 6.1.) (+ z 3. 12 + z 2.10.), Džamily Stehlíkové, Michaela Kocába (z 13.5.) + (z 25.4.) + (z 25.2.) + (z 3.12.) (+ z 8. 11.),  Karla Schwarzenberga (z 5.5.) + (z 24.3.) +  (ze 14.2.) +(z 30.1.), (z 3.10.) + (ze 14.8.), Daniela Kroupy, Marka Ženíška (z 8.5.) + (z  27.2.) + (z 12.2.) + (z 26.1.) (+ ze 14.1.), senátora Zdeňka Papouška (z 8.5.) + (20.4.),  Marka Bendy, polské velvyslankyně Grazyny Bernatowicz, Jiřího Menzela, Daniela Korteho, Rudolfa Baránka, Libora Roučka, Michaela Romancova (z 20.4.) + (ze 7.1.) (+ z 20.8.),  Zdeny Mašínové (z 15.4.) + (z 27.3.) ,  Jiřího Zlatušky (z 18.4.) + (z 8.4.),  (+ z 21.2.) , Miroslavy Němcové (z 15.4.) + (z 26.3.), Jaroslava Hutky (z 18.4.) + (ze 31.3.),  Alexeje Kelina, Martina C. Putny, Pavla Teličky, Jany Černochové (z 11.4.), Jana Bartoška (z 12.4.) , Vladimíra Hučína, Romana Jocha (ze 7.4.) (ze 4.3.) + (ze 14.1.)  (+ 8.12. + 11. 9  +ze 7. 8.),  Mariusze Jurosze, Karla Hvížďaly, Václava Vydry, Milana Uhdeho, Pavla Šafra (z 30.3.)+ (z 21.3.), Pavlíny Filipovské, gen. Jiřího Šedivého, Ivana Langera, Františka Gábora, Jana Šinágla (z 22.3.), německého velvyslance , Luďka Niedermayera (z 20.3.), Martina Bursíka (ze 17.3.) (+z 4.2.) + (z 2.12.) (+ z 6.10. + z 6. 8. a z 23. 6.), Karla Svobody (z 16.3.) (+ z 28.1), Františka Laudáta, Grigorije Paska (ze 3.3.) +(+ 19.11.) (+21. 10.), Daniela Hermana, Alexandra Tolčinského (z 23.2.) + (z 13.2.), Heleny Ilnerové, Petra Fialy (z 22.2) + (4.9.),  Štefana Füleho, Martina Jana Stránského, gruzínského velvyslance Zaala Gogsadzeho, Jefima Fištejna (z 12.2.)  (+z 11.12) , Jana Zahradila,  Jakuba Jandy, Barbory Tachecí, Ivana Gabala (+ 21.11.), Josefa Mlejnka, Bohumila Doležala (z 25.1.) (+z 15.1.) + (z 27.8.) ,  Libora Dvořáka, Jiřího Grygara, Zdeňka Bárty,Tomáše Peszyńského,  Martina Balcara, Jiřiny Šiklové (ze 14.12.) (+ 22.7.) ,  Petra Pitharta, Bohdana Zilynského,  Stanislava Chernilevského, Andreje Zubova,  Karla Janečka, Jana Urbana, Maji Lutaj či Františka Janoucha

Ještě několik týdnů před polskými prezidentskými volbami to vypadalo, že obhajoba vítězství prezidentem Bronislawem Komorowskim je jednoznačná záležitost. Opoziční strany proti němu raději ani nenasazovaly své špičky; a slavný veterán disentu a šéfredaktor vládě blízkého deníku Gazeta Wyborcza Adam Michnik perlil bonmoty kalibru: „Komorowski by musel autem na přechodu přejet těhotnou, invalidní jeptišku a ujet, aby prohrál“.

Nakonec však vyhrál Andrzej Duda, doposud nepříliš nápadný europoslanec, který podle komentátora Tomasze Orynského, jenž volby glosoval pro web Britské listy, doposud zaujal pouze tím, že byl loajálním členem výrazně katolické strany Právo a spravedlnost. Ještě v počátku volební kampaně avizoval, že se chce pravidelně scházet s vedením polské katolické církve. Pak zasáhl jeho štáb a podobná slova již neopakoval, přesto se však prý po volbách objevilo na internetu množství hlasů, že „je načase emigrovat, než se Polsko promění v zemi katolického tálibánu“.

Komentář na Britských listech

A přestože se Duda snaží od počátku vystupovat jako svorník a jako jednu z prvních věcí učinil distanc od své dosavadní strany, média prý zaujalo, že dojatý předseda jeho strany Jaroslaw Kaczynski, někdejší silně konzervativní premiér, strávil povolební noc ve svatyni, kde prý „zasvětil Dudovo prezidentství svaté Panně Marii“.

Kromě komentáře na Britských listech se objevily i ohlasy z řad českých politiků. Radost projevil první místopředseda ODS Jan Zahradil, jehož strana s Právem a spravedlností sdílí evropskou platformu skeptiků.

„Nový polský prezident nechce euro a chce posádku USA. Jako program českého prezidenta by mi to úplně stačilo,“ napsal po gratulaci Zahradil. Pak zklamaně dodal, že náš prezident má bohužel priority postavené přesně naopak.

Ještě více však zaujal obsáhlý nadšený komentář Jiřího Vyvadila. Někdejší senátor ČSSD, dnes známý jako občanský aktivista a předseda spolku Přátelé Ruska v České republice, jej nazval „Duda k nezaplacení“.

Polské volby vnímá jako další porážku „válečníků, kteří odstartovali Majdan na Ukrajině“. Porazit je kultivovaně ve volbách je prý ideální. Všechny volby v západní Evropě podle Vyvadila rozhodují o tom, jak jednotná bude válečnická fronta, a tyto dopadly dobře. A pokračuje dalším výčtem úspěchů poslední doby, z nichž se prý raduje: pád pravicové koalice ve Švédsku, úspěch hnutí Syriza v Řecku, euroskeptická koalice ve Finsku a rovněž volby ve Velké Británii, která už odpočítává své vystoupení z evropského spolku. Ale polské volby Vyvadila prý potěšily ze všeho nejvíc.

„Snad ještě více než Německo se ve věci boje proti Rusku a podpory Ukrajiny angažovalo Polsko. Komorowski a Porošenko byla nerozlučná zamilovaná dvojice,“ vzpomíná exsenátor. Celou dobu prý věřil, že tento sympatizant Kyjeva „dostane na prdel“. A je to prý trapná porážka i pro stvořitele vládní strany Občanská platforma, prezidenta EU Donalda Tuska. „Potřebovala dostat totální záhul. Hnal nás do války, smál se Čechům, že nesdílíme jeho pocity. Porážka Komorowského je nádherný počin pro férovou a uvažující Evropu,“ raduje se Vyvadil.

Facebook Jiřího Vyvadila:

Duda k nezaplacení…
I stoupenci Přátel Ruska a ostatních skupin, jichž jsem zakladatelem, tak trochu nechápou, pro mě zajímají volby v Řecku, ve Finsku, v Švédsku, ve Velké Británii a nyní i prezidentské volby v Polsku. Ty upřímně řečeno mnohem více než ty předešlé.
No, je to prosté chci mír. Političtí válečníci, kteří odstartovali majdan na Ukrajině, který v poměru Západ – Východ, vyvolal po roce 1989 největší geopolitický střet, hraničící s válkou tak či onak prostě musí být poraženi.
A ideální je – jsou-li poráženi kultivovanými prostředky pravidel volební demokracie.
Ale nejen to, všechny ty volby souvisí s tím, že se mimo jiné rozhodovalo o tom, jaká konstelace po volbách nastane ve smyslu jednostranné válečnické fronty boje proti Rusku.
A výsledek dosud je vynikající: Ve Švédsku padla pravicová koalice, jejíž ministr zahraničních věcí s neuvěřitelnou arogancí ironizoval naši hlavu státu, že asi Česko nemá zahraniční služby, v Řecku je to to jasné : zvítězila Syriza, která se nechce podrobit diktátu zahraničního kapitálu, ve Finsku bude utvořen koalice včetně euroskeptického uskupení a Velká Británie? – ta už je odpočítává čas rozpadu, buď jako státu a nebo jako člena EU.
Někdo si může myslet, že miluji negativní zprávy. Ale opak je pravdou. V době, kdy jsme vstupovali do EU to byl zcela přirozený krok. EU skutečně bylo exkluzivním hospodářským celkem a zejména vlády ČSSD dovedli až do roku 2007 táhnout růst HDP k 6-7% a totéž se týkalo reálných mezd.
Nesypejme si popel za něco, co v určitém, byť krátkodobém okamžiku nám pomohlo.
Ale zároveň si řekněme na rovinu, od roku 2008 EU je ztrátový podnik a ještě hůř je na tom eurozóna.
A to je jen ekonomika.
Když Merkelová a spol. zatáhla EU kvůli Kličkovi, kterého podporovala do ukrajinského dobrodružství, v jistém smyslu podepsala Evropě ortel beznadějnosti….
Rusko přirozeně nelze porazit. Ale hlavně majdan jako násilný puč je něco co do demokratické společnosti nepatří.
Snad ještě více než Německo se ve věci boje proti Rusku a podpory Ukrajiny angažovalo Polsko. Komorowski a Porošenko byla nerozlučná zamilovaná dvojice..
Připouštím, že jsem pevně věřil, že Komorowski dostane na prdel.
Ne že by Duda, Rusko více toleroval, ale Občanská platforma dnešního prezidenta, nebo – co to je EU – Tuska potřebovala dostat totální záhul. Hnal nás do války, smál se Čechům, že nesdílíme jeho pocity.
Porážka Komorowského je nádherný počin pro férovou a uvažující Evropu..