„Prezident Miloš Zeman svévolně nejmenuje novým ministrem kultury Michala Šmardu (ČSSD). Můžeme se rozčilovat nad tím, že porušuje Ústavu a jeho argumenty stojí na vodě, ničeho ale stejně nedosáhneme. Musíme to vzít jako fakt,“ uvedl Januš a dodal, že mezi psanou ústavou a ústavou faktickou se teď bude kvůli hlavě státu rozlišovat. 

Následně se ve svém komentáři obrací na ústavu z roku 1948, kdy sice byla demokratická – částečně – ve skutečnosti se však zkreslovala, aby odpovídala reáliím zrůdného komunistického režimu. 

Původní text ZDE

„Bylo by silně nadnesené srovnávat tehdejší situaci s tou dnešní, přesto jsme svědky okamžiku změny a jisté paralely najdeme. Miloš Zeman, vědom si své síly a naopak slabosti svých protihráčů, posouvá hranice prezidentského úřadu. Zkouší, kam to ještě půjde. Ví, že nemá co ztratit. A to ani právně, ani fakticky. Žaloba na něj neprojde, justice na něj bude krátká. A ti, kteří ho nevolili a odpuzuje je Zemanův výkon mandátu, na něj budou nadávat pořád stejně,“ dodal Januš.

Závěrem dodal, že o ústavní postupy nyní svádějí boj silnější a slabší. „A hodí se dodat, že se to netýká jen těch nejvýše postavených ústavních činitelů. Třeba i předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský se ještě před pár lety těšil daleko silnějšímu postavení, než předpokládá Ústava i zákony. Jen díky tomu, že mu to umožnil prezident. Miloš Zeman si totiž od něj nechával radit ohledně obsazování Ústavního soudu a Rychetský si jej namíchal tak, jak se mu zdálo nejlepší. Teď už ale Zeman Rychetského neposlouchá a ten se s tím odmítá smířit,“ uzavřel Januš se slovy, že Rychetský navíc vysílá nyní i polibky smrti.