Nic nevadí, že fakta hovoří jinou řečí, dnes stačí, když USA, nejkrvavější světový řezník mající na svědomí hromady civilních obětí „humanitárních“ náletů na civilní budovy, nemocnice a svatební hostiny od Libye až po Afghánistán, ukáže na někoho prstem. Nestranné vyšetřování, empirie, fakta – k čemu se zdržovat s takovými hloupostmi, praví světový „strážce“ demokracie a práva. Rusové mají hmatatelné důkazy, Američané informace moderátních „aktivistů“. Aby bylo jasné, o jakých poměrech hovoříme. Joseph Dunford, šéf generálního štábu americké armády, formuloval před vojenským výborem Senátu zprávu o nové rusko-syrské bestialitě takto: zmíněný generalissimus prý nemá žádná fakta, ale byli to buď Rusové, nebo režim (rozuměj: „Asadova armáda“).

• Celý text je ZDE

Upřímně řečeno, nic nového pod sluncem. Kvalitu amerických „důkazů“ známe z Kosova, Iráku, Libye, Sýrie a Ukrajiny, svět si již zvykl na americké pohádky o masových hrobech, chemických zbraních, bombardování civilistů a viagrový doping, vybombardované humanitární konvoje a sestřelená civilní letadla. Ale kdo se stará o bombové řádění proamerické koalice wahhábistických feudálů v Jemenu? Kolik tamních nemocnic a humanitárních konvojů padlo s vědomím Washingtonu a jeho zbraněmi za oběť saúdskoarabské „stabilizace“ regionu? Nejen za fabrikování stále nových hořících rajchstágů, ale i za patřičnou rétoriku by se nemusel stydět ani mistr propagandy Goebbels. Aby se naši moderátní demokraté vyhnuli eventuálnímu obvinění ze lži, stačí v dnešním světě masmediálního mainstreamu, impotentní „občanské společnosti“ transformované v generaci facebook a vytunelovaných ústavních institucí šikovně manipulovat zdánlivě nevinnými slovy.

Tajemství úspěchu tkví v subtilitě slovíček jako třeba „zřejmě“ nebo „zodpovědný“. Slovo „zřejmě“ ponechává v případě, že pravda přece jen vyjde na povrch, únikovou cestu. Důležité je ve spojitosti s rozbitým konvojem každou půlhodinu mantrou opakovat slova Rusko–Asad. Profesionální manipulátoři vědí totiž naprosto přesně, jak funguje lidské podvědomí. A tak tomu je i v kauze humanitárního konvoje u Aleppa. Vzhledem k tomu, že moderátní demokrat neví, s jakými čertovskými fotkami a satelitními záběry zlý Rus vyrukuje, hovoří nejen Dunford pro jistotu o „ruské zodpovědnosti“. Ta je sice právně neuchopitelná, ale jako sugestivní morálně-politické kladivo splní svůj účel. A koho bude zajímat skutečný pachatel poté, co Pentagon proboxuje u „morálně šokovaných“ senátorů zelenou pro vojenskou eskalaci syrské války? Ani v jednom jediném případě nevedlo v minulosti odhalení „omylů“ k politickým, natožpak juristickým konsekvencím vůči zodpovědným „(ne)profesionálům“, o revizi americké politiky ani nemluvě.