Selcuk zmiňuje, že jen dva dny po násilném převzetí kontroly nad jeho deníkem byl turecký premiér Ahmet Davutoglu přivítán na summitu EU jako zachránce kontinentu. „Ačkoli působím v Bruselu již od roku 2001, tentokrát bylo všechno jinak. Nikdo mi nevolal z Istanbulu, aby se mě zeptal na průběh summitu. Žádné dohady o tom, kolik znaků mám na svůj článek, dokdy jej musím napsat. Najednou se mi ozval editor, ať prý přece jenom něco pošlu. Souhlasil jsem s tím, že budu psát, jak jsem by zvyklý po celých 15 let. Nezávisle a podle svého svědomí,“ svěřuje se Selcuk.

Editor opozičního deníku souhlasil a sliboval Selcukovi, že se pokusí přesvědčit „dočasné správce redakce“, aby mohl text vyjít v nezměněné podobě. „Když jsem však druhý den hledal v novinách svůj text, nenašel jsem jej. Titulek mě neznámého textu jen lživě tvrdil, že Brusel dal zelenou požadavkům Ankary, aby měli Turci zajištěn s EU bezvízový styk. Aspoň že pod článkem neuvedli mé jméno,“ zlobí se Selcuk, jehož eskapády tímto však neskončily. Druhý den zkoušel zadat ve vyhledávači deníku své dřívější články. Nenašel ani jeden, protože byly všechny vymazány.

Celý text v angličtině máte k dispozici ZDE.

„Následně jsem se dozvěděl, že vláda vyhodila všechny editory i redaktory. Nic takového si nedovolila ani armáda, která v roce 1980 svrhla legitimně zvolenou vládu a poté generálové uvěznili desítky tisíc lidí. Nikdo se však neodvážil zacházet tímto způsobem s nezávislými novinami. Konfiskace deníku je něco nepředstavitelného i na turecké poměry,“ podivuje se Selcuk a vyčítá představitelům, že i přes tento krok ohrožující svobodu tisku v Turecku usedli s tureckým premiérem k jednacímu stolu.

„Když se Erdogan v minulosti snažil reformovat zemi, Merkelová a tehdejší francouzský prezident se snažili směřování Turecka do EU zabránit. Když nyní začal Erdogan naopak budovat autoritářský režim, Merkelová jej za to ještě hodlá odměnit,“ kritizuje Selcuk a poukazuje na to, že Brusel ve snaze vyřešit migrační krizi ignoruje pošlapávání základních svobod a hodnot v Turecku. „EU definitivně ztratila v očích Turků poslední zbytky důvěryhodnosti a navíc se podílí na posilování prezidentského systému v zemi. Erdoganovi je přitom ve skutečnosti nějaké členství v Evropské unii naprosto lhostejné. Jde mu jen o to, aby se stal neomezeným vládcem své země,“ tvrdí Selcuk.