„Můj soused z chaty se rozhodl spáchat sebevraždu. Kdyby ho nezachránili tak, že v poslední chvíli otevřeli auto, do které si strčil hadici s plynem, tak by zemřel. Nebyla to tedy žádná fingovaná sebevražda. Byl doma týraný. Brali mu peníze, ponižovali ho a pak naštěstí od manželky tyranky utekl. To mi otevřelo oči. Říkal jsem si, že i chlapi jsou oběťmi domácího násilí a ne, že ne," vzpomíná na několik let starou událost Patrik Klán. Proto sepsal a obhájil diplomovou práci o domácím násilí páchaném na mužích. Tohle téma je u nás stále ještě dosti opomíjené.

Domácí násilí

Nad diplomkou, která se jmenuje Domácí násilí páchané na mužích z pohledu sociální práce, strávil půldruhého roku. Obhájením dokončil studia na Pražské vysoké škole psychosociálních studií, nicméně na Univerzitě Palackého v Olomouci pokračuje dalším studiem. „Je třeba si ale přiznat, že násilí páchané na mužích je nejen ve světě, ale i v České republice zahaleno nepropustnou mlhou, přes kterou se lidem nechce projít a otevřeně o něm mluvit," píše hned v úvodu s tím, že dříve tomu tak bylo i u násilí na ženách. Domácí násilí však nelze zaměňovat s partnerskou či manželskou rozepří.

Domácí násilí přitom není nový jev, ale je to historicko-společenský problém. Dříve bylo v naší společnosti zcela tabu. Doposud se setkáváme s mnoha vžitými předsudky. Jde o tvrzení, že domácí násilí je pácháno výhradně na ženách a je výhradně fyzického charakteru. Případů domácího týrání či násilí se u nás každoročně odehraje v řádech tisíců. Nejde jen o záležitost nižších společenských vrstev a samotnou příčinou násilí není většinou alkohol. Lze ho rozdělit na fyzické, psychické, sexuální, ekonomické, sociální, emocionální, ale i třeba spirituální násilí.

Společnost by si dle Klána měla přiznat, že v popředí zájmu není násilí, kde je obětí muž. Jednou z nejvíce mediálně propíraných výjimek byl soudní proces mezi hercem Johnnym Deppem a jeho někdejší partnerkou Amber Heard. „Spor došel tak daleko, že Heard v deníku Washington Post popsala násilí ze strany svého exmanžela, načež se ukázalo, že článek obsahoval pomlouvačné a nepravdivé výroky, které měly cíleně Deppovi ublížit. Jeho advokátka Camille Vasquez obvinila Heard z podání falešného svědectví za to, že křivě nařkla Deppa ze zneužívání. Právnička sdělila, že Heard fingovala svá zranění a snažila se na ně upozornit tisk s cílem udělat ze sebe oběť. Dále uvedla, že to, co se dělo v domácnosti páru za zavřenými dveřmi, bylo přesně opačné, než tvrdila Heard. Porota rozhodla v Deppův prospěch," píše se v diplomce.

Společenské tabu

Ve společnosti je hluboce zakódováno, že se muž nemůže stát obětí domácího násilí. Pokud ano, je slaboch. Muž je totiž silnější a proto se může ubránit, což nemusí být vždy pravdou. Navíc k psychickému a emocionálnímu násilí není fyzické síly třeba. Násilí vůči mužům ze strany žen je také velmi těžko prokazatelné. Klán uvádí článek ze serveru Novinky.cz o internetových skupinách, kde si ženy navzájem radí, jak obvinit manžely ze sexuálních útoků na děti. Muži také zřídka vyhledávají pomoc, neboť se za svou situaci stydí.

Nicméně třeba studie německého týmu zaměřená tímto směrem dospěla na základě výsledků výzkumu k tomu, že každý čtvrtý muž ze vzorku 196 osob byl minimálně jednou týdně vystaven fyzickému napadení. Podle článku ze serveru Blesk.cz „moderní mladá žena dokáže stejně dobře udeřit, kopnout a slovně napadnout jako její partner". Běžně se to zpočátku projevuje uštěpačnými poznámkami typu „ty jsi neschopný", „nic jsi nedokázal", „jsi ubožák". V literatuře o domácím násilí se nejčastěji objevují jako oběti ženy a děti, kdežto muži jsou zmiňováni velmi zřídka.

„Jde o lidský fenomén, který není zanedbatelný. Setkával jsem se se spoustou mužů, kteří doma měli problémy tohoto druhu a neměli se na koho obrátit. Bylo mi jich líto. Psycholog s tím nepomůže, psychiatr také ne. Jediný, kdo takovým lidem může podat pomocnou ruku, je sociální pracovník. Ale ti jsou na to totálně nepřipravení. A tady dochází k takzvané druhé viktimizaci. Když člověku nepomůže ten, u něhož hledá pomoc, a naopak ho zesměšňuje, tak je na tom ještě hůře. Podle mě je počet týraných mužů vysoký a poptávka po psychologické pomoci dosti skrytá, takže není ani nabídka," dodává.

O týraných chlapech

„Muži jako oběti domácího násilí se obvykle rozhodnou požádat o pomoc, až když násilí přeroste nad únosnou míru, případně když dochází k akutní krizi, ze které neumí najít východisko – například dojde k vážnému zranění nebo k ohrožení jejich života," píše se dále v diplomové práci. Klán ohledně tématu oslovil 120 mužů s dotazníkem. Více jich patřilo do věkové kategorie od 31 do 45 let, pocházelo z města, bylo ženatých a středoškolského vzdělání.

Z výzkumu vyplynulo, že většina problematiku alespoň částečně zná a považuje ji za aktuální, ale více z nich se s domácím násilí na mužích nesetkalo. Za hlavní příčinu týrání mužů považuje více z dotázaných duševní chorobu, žárlivost a osobní problémy jako třeba nezaměstnanost či alkoholismus. Většina si myslí, že by ženský agresor měl také nést následky svého jednání v souladu s právním řádem.

Autor diplomky má za sebou zajímavou historii. Působil ve francouzské cizinecké legii a napsal o tom vedle dalších, jako třeba Musíme zabít Reagana aneb trampoty Prokopa Kozuby či Nártoun Olin vypráví, knihy Legionářovy os(t)udy a Vůně kafe a střelného prachu. „Když jsem se tomuto tématu začal věnovat, tak až půlka odborné veřejnosti, tedy sociální pracovníci, psychologové, psychoterapeuti, říkala, že je to dost divné téma. Druhá půlka mi naopak držela palce s tím, že jde o téma, kterého je potřeba. Hodně rezonuje. Jak chlap může být týraný? To se ptá mnoho lidí," podotýká magistr Patrik Klán.