Z diskuzí na téma ochrany osobních údajů a svobody dětí na sociálních sítích vyplývá, že hlavním problémem v této oblasti je neznalost, nezkušenost či nezájem rodičů o to, co jejich dítě na sociálních sítích dělá. Mají pocit, že v bezpečí pokoje a u počítače se jejich ratolesti nemůže nic stát. Rozhodně ne to, co by jim hrozilo na ulici, tak jak to dnešní rodiče sami před léty slýchávali. A tak unikne jejich pozornosti, že zdánlivě nevinná debata s novou virtuální kamarádkou může ve skutečnosti skončit jako schůzka s reálným padesátiletým pánem. Podle průzkumu je 36 % teenagerů ochotno se s přítelem získaným na sociálních sítích skutečně fyzicky sejít. Dítě tedy ve skutečnosti doma u počítače v bezpečí není, upozorňuje Úřad pro ochranu osobních údajů.

Přístup rodičů k oblíbené zábavě jejich dětí však není zdaleka jediným problémem. Tím dalším je bezstarostnost až naivita, s níž teenageři přistupují ke sdílení osobních dat. Z průzkumu Eurobarometru z roku 2010 vyplynulo, že dvě třetiny mladých lidí, kteří používají internet, mají svůj profil na nějaké sociální síti (Facebook, MySpace apod.). Problémem ale je, že si tito mladí uživatelé často plně neuvědomují bezpečnostní rizika. Podle zmiňovaného průzkumu se 50 % z nich nebojí zveřejnit na webu své osobní údaje. Takto zveřejněné osobní informace pak může vidět téměř kdokoli.

A nemusejí to být jen informace o tom, že za týden rodina odjíždí na zahraniční dovolenou, což může být pro zloděje stejně vyzývavé jako před lety přeplněná poštovní schránka. Děti jsou vyhledávanou komoditou i pro mnohem nebezpečnější skupinu delikventů, než jsou zloději. Pojem sexting označuje sdílení obsahu se sexuálním podtextem a je to jev velmi častý i vyhledávaný. A především nebezpečný pro každého, kdo z jakékoli motivace své intimní texty, fotografie či videa ke sdílení nabídl, protože takto poskytnutý obsah může být zneužit někdy v budoucnu některým z účastníků komunity, nebo bezprostředně osobou, která s dítětem komunikuje vyloženě s cílem získat podobný lechtivý materiál.

Na druhou stranu nemusí jít vždy o zneužitou naivitu, s tímto obsahem totiž děti samy často kupčí. Podle průzkumu společnosti Seznam.cz na nabídku výdělku za intimní obrázky souhlasně kývlo 21 % z 1800 oslovených dětí. Ke sdílení vlastních choulostivých materiálů je ochotno 13 % dětí. Nelze se pak divit „úspěšnosti“ muže, který pod profilem čtrnáctileté dívky lákal na sociálních sítích k natáčení porna za úplatu a během tří let díky této jednoduché fintě pohlavně zneužil nejméně deset z nich. Rozšířený je rovněž virtuální sex přes webkameru za úplatu nebo „jen“ jako recese či vyjádření náklonnosti k partnerovi.

Kromě sextingu jsou dalšími hrozbami kybergrooming (manipulace s dítětem za účelem sjednání schůzky a následného sexuálního zaměření), kyberšikana (dlouhodobé šikanování či vydírání prostřednictvím moderních technologií), kyberstalking (nebezpečné pronásledování až vydírání prostřednictvím moderních technologií). Jde o nebezpečí, která se u nás týkají dětí už od 10 let, které si např. kvůli registraci pro Facebook (umožňuje vstup až od 13 let) upravují své osobní údaje. Anebo si zakládají více profilů, pro reálné nebo fiktivní osoby, a to zdaleka ne vždy z důvodů, které souvisejí s deklarovaným posláním sociálních sítí – být v kontaktu se stávajícími přáteli a najít nové. Jak se těmto jevům bránit? Pro rodiče je hlavním pravidlem mít přehled o tom, s kým a jak jejich dítě komunikuje přes počítač. Je smutným jevem, že ve zmíněném případě s falešnou identitou oslovil muž kolem tří set dívek, aniž by o tom měli jejich rodiče tušení. A to ani ve chvíli, kdy je osobně vyzvedával doma.

Pro děti by pak měla platit pravidla, která si osvojí dříve, než své soukromí začnou sdílet. Pomohou jim v tom rodiče? Starat se o děti mají i ve virtuálním světě:

1. Na druhém konci nemusí být vždy ta osoba, za kterou se vydává. Její identitu si můžeš ověřit např. tak, že požaduješ zaslání aktuální fotky, kde protějšek drží před sebou napsaný vzkaz, který jsi sám zadal. V odmítnutí bude něco podezřelého. Stejný zájem o prověření identity by totiž měl mít i tvůj protějšek.
2. Pokud se rozhodneš pro schůzku, řekni o ní blízké osobě (nejlépe někomu v rodině nebo kamarádovi). Nechoď na ni sám a jdi pouze na veřejná místa.
3. Pokud útočník získá dostatek informací z tvého pravého účtu, může ho snadno využít.
4. Špatné zkušenosti nebo podezřelé skutečnosti si nenechávej pro sebe. Řekni vše rodičům, kamarádům, případně ve škole, nebo svou zkušenost napiš a zveřejni. Pomůžeš sobě i jiným důvěřivcům.
5. Dobře si rozmysli zveřejňování soukromých fotografií a textů, především těch intimních. Umíš si odpovědět, jaký k tomu máš důvod? Řekl bys o něm nejlepšímu kamarádovi? Uměl bys to říct mámě nebo tátovi, když si někdy hezky popovídáte?
6. Čím je informace o tobě i jiných divnější či neobvyklejší, tím spíše si začne žít v rámci internetu vlastním životem.  
7. Co může tobě připadat jako neškodná informace, může jinému způsobit problémy.
8. Zveřejněné údaje může někdo využít k vydírání, k seznamování nebo vybízení k osobní schůzce (pokud má útočník přehled, o co se zajímáš, jaké máš koníčky nebo problémy, je pro něj daleko jednodušší tě někam vylákat).
9. Záludností sociálních sítí je snadné šíření nepravdivých informací. Je vhodné nad přijatými informacemi přemýšlet a snažit se je ověřit. To, že informaci sdíleli tvoji přátelé, ještě neznamená, že si ji sami ověřovali.

Při registraci na sociální síti si prostuduj, jak budou tvoje data dále využívána. Použij možnosti zabezpečení svých osobních údajů, které ti sociální síť nabízí. Když pravidlům nerozumíš, poraď se s někým z dospělých, kdo prostředí sociálních sítí umí využívat. A nezapomeň: Jednou zveřejněná informace prakticky nikdy úplně nezmizí. Nebude tě v budoucnu mrzet, žes ji dal na síť?

Partner článku