Německá ministryně zahraničí za Zelené oznámila, že pokud se Polsko rozhodne své tanky Leopard 2 vyrobené v Německu poslat na Ukrajinu, vládě ve Varšavě v tom nebude nikdo bránit. „Tato otázka nebyla položena. Pokud by nám byla položena, nebudeme stát v cestě," řekla Baerbocková v rozhovoru po stranách zasedání francouzsko-německého kabinetu, které se konalo u příležitosti oslav 60 let Elysejské smlouvy. Na slova německé ministryně upozornila americká zpravodajská stanice CNN.

„Máme pravidla, takzvané kontroly konečného použití," řekla Baerbocková o váhání Německa s vysláním bojových tanků do válečné zóny. Podle základního německého zákona „zbraně určené k vedení války mohou být vyráběny, přepravovány a uváděny na trh pouze s povolením spolkové vlády“. Podle tohoto zákona musí německá vláda souhlasit s každou dodávkou zbraní německé výroby do válečné zóny. Souhlas musí dát německý kancléř Olaf Scholz a konečné rozhodnutí je podle německého zákona na něm. CNN v této souvislosti připomněla, že Scholz byl za svůj postoj k vyslání tanků Leopard 2 na Ukrajinu ostře kritizován.

Mezitím britská BBC popsala, jak se pomalu vrací život do Lymanu na východě Ukrajiny, které ukrajinská armáda osvobodila od ruských okupantů před čtyřmi měsíci.

„Bydlím v sedmém patře. Raketa dopadla do pátého patra, dnes brzy ráno, kolem páté hodiny. Ale jsem v pořádku," prozradil BBC Alexander Rogovitz, 73letý podnikatel v důchodu a jediný zbývající obyvatel velkého bytového domu na okraji města.

V Lymanu stále nefunguje vodovod, ani rozvod tepla. Lidé, kteří zde zůstali, je jich prý asi 13 tisíc, si topí jak se dá. Často dřevem, ve sklepech, kde se stále ukrývají před ruskými granáty. Před válkou žilo v tomto městě přes 40 tisíc lidí.  

„Stále je pro mě stresující zůstávat dlouho venku, pod širým nebem," prozradila paní Ira, jednačtyřicetiletá účetní, než sejde po tmavých schodech do stísněného sklepa. „Je to pro mě velmi těžké," dodala. Prozradila také, že v Lymanu se začátkem války zůstali i lidé, kteří doufali, že Rusové Lyman obsadí a udělají z něj ruské město. To prý komplikovalo život těm, kteří naopak doufali, že do města opět přijde ukrajinská armáda a ruské okupanty vyžene.

„Ano, byli lidé, kteří podporovali Rusko. Ale odešli, když Ukrajina začala osvobozovat území. Když se takzvané ruské úřady odstěhovaly, odešli s nimi a vzali s sebou i své děti. Asi proto, že se báli, co by se jim tady stalo,“ dodala Ira.

Část lidí žijících v Lymanu je stále prověřována pro svou možnou spolupráci s ruskými okupanty. Většina místních však věří, že i tito lidé prohlédli, že ruský svět zdaleka není takový, jak je prezentován v ruských státních médiích.

Než byli vytlačeni, zničili prý Rusové v Lymanu 80 až 90 procent budov. starosta města Alexandr Žuravlov požádal své spoluobčany, aby se zatím do města nevraceli.

„V tuto chvíli nedoporučujeme lidem, aby se sem vraceli. Naopak, je jim lépe v bezpečnějších místech a městech. Žádné pohodlné místo k životu tu prozatím není. Lidé budou přijati v jiných regionech a bude jim poskytnuto ubytování a strava,“ řekl.

Americký Institut pro studium války (ISW) napsal, že Vladimir Putin se rozhodl dát další šanci generálu Surovikinovi.

„Zdá se, že Putin se rozhodl nespoléhat na Prigožina a jeho nepravidelné jednotky a místo toho opět důvěřuje Gerasimovovi, Šojguovi a konvenční ruské armádě. Počátkem prosince začal Putin znovu centralizovat řízení válečného úsilí pod ruské ministerstvo obrany (MO). 11. ledna pověřil Gerasimova celkovým velením Společného uskupení sil na Ukrajině a Gerasimovovi podřídil Surovikina a další dva náměstky. 17. ledna oznámilo MO rozsáhlé reformy, jejichž cílem je rozšíření a rekonstrukce ruských ozbrojených sil. Putin se možná cítil ohrožen Prigožinovým vzestupem a netaktním sebeprosazováním. Putin se v prosinci začal znovu představovat jako angažovaný válečný vůdce, ostentativně se setkával se svými veliteli a objevoval se s vojáky,“ uvedl institut s tím, že Prigožinův vliv ve skupině kolem kremelského pána Putina částečně oslabil.

Posle ISW si Putin nechce nechat přerůst přes hlavu soukromou armádu složenou mimo jiné ze zločinců, kteří mají problém s respektováním autorit.