Českou televizi vnímá Štěpánek jako „klaku občanských aktivistů“, kteří si hrají na něco, co nejsou, a hlásají jeden správný a přijatelný názor o všem. Kdo s nimi nesouhlasí, je okamžitě označen za nevhodného. Jednou však i tohle skončí.

„Stalo se tak v Maďarsku, částečně na Slovensku, nyní to probíhá v Polsku. Po volbách se změní politické poměry v zemi a noví vládcové se odhodlají k radikálnímu řezu,“ píše Štěpánek a dodává, že všechno proběhne za doprovodu hysterie ze stran „eurounijních struktur“ a „spřátelených propagandistů a manipulátorů i jejich politických a ideových spojenců“.

Česká televize by si podle Štěpánka zasloužila něco podobného, čím v současnosti prochází ta polská. Už jen proto, že i veřejnost si všímá jejího jednostranného zaměření v mnoha tématech. „Veřejnoprávní televize sice konzumuje povinné poplatky ode všech, za tyto peníze ovšem vyrábí propagandu pouze jedné názorové skupiny.“

Celý text zde

Alternativní názory se sice objevují, avšak v tak mizivém měřítku, že jsou spíše jen do počtu. „A aby bylo jasno, které názory jsou ‚správné‘ a které ‚pomýlené‘, vždy je po ruce ‚odborník‘, jenž zaznělé pomýlené věty patřičně vysvětlí,“ píše Štěpánek a popisuje i rozdíly v přístupu moderátorů vůči jednotlivým názorovým táborům. „Nepřátelům redaktor skáče do řeči už v první větě, protože neodpovídají ‚správně‘,“ upozorňuje. „Běda když se odchýlíte. To jste promptně onálepkováni coby extremisté, náckové či xenofobové.“

Přestože ČT hlásá jediný správný názor na všechno, je vidět, že to vlastně vůbec nefunguje, ať již v případě uprchlické krize, prezidentské volby, Ukrajiny, Ruska či Václava Havla. Lidé si totiž svůj názor stejně utvoří sami po svém.

„Co se s tím dá dělat? Jen se opakuji: Radikální řešení je Českou televizi zrušit. Bez náhrady. Techniku rozprodat, určit správce archivu, kmitočty vysoutěžit,“ míní Štěpánek a následně navrhuje i zrušení koncesionářských poplatků jakožto řešení méně radikální.