„Inu, zůstali jsme v Čechách“. To bychom si mohli říci nad prvním příspěvkem aktuálního Týdne v médiích. „To je koneckonců hláška, kterou známe i z předscén Miroslava Horníčka a Jana Wericha z divadla ABC, kde replikovali mimo jiné ty staré hry Osvobozeného divadla. A tam v podobné souvislosti říká Werich Horníčkovi: ‚Těší mě, že jste zůstal Čechem‘. O čem mluvím. Našel jsem na Aktuálně.cz podcast s hercem Jiřím Vyorálkem, kterého – přiznám se – jsem doteď nezaznamenal, což je možná tím, že se nedívám na české seriály a filmy. Netušil jsem tedy, že je tento člověk nazýván známým hercem. Někdo ho možná zná, tím to nechci v žádném případě snižovat. Ale na rozhovoru s ním mě vyděsil titulek: ‚Stalo se mi, že jsem pracoval pro Babiše. Slušný člověk to není, říká herec Vyorálek‘. Načež se v rozhovoru rozpovídá mimo jiné i o tom, že spolupracoval s Andrejem Babišem a proč tak už nečiní,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
To mu připomnělo jednání několika dalších lidí z časů, kdy byl v letech 2017 až 2021 Andrej Babiš předsedou vlády a nejvlivnějším člověkem v zemi. „Tehdy se ledaskomu zalíbilo být v jeho blízkosti a požívat – abych tak řekl – ovoce stromů rajských, které on zasazoval pro své spolupracovníky. Ale jakmile jeho formální politická hvězda začala malinko zapadat, to znamená, že se nestal znovu premiérem a zůstal v opozici, tak jsme viděli zástupy lidí, které se od něj začaly odlepovat. Myslím, že úplně první to byl Richard Krajčo, který mu hrával na různých mejdanech v Čapím hnízdě a na mítincích. Velice brzy, možná ještě v týž den, co se konaly volby, tak od něj odešel jeho politický poradce Marek Hanč, který s Lucií Kubovičovou byl tvůrcem mnoha – podle mého názoru – velmi chybných rozhodnutí, která pak Babiš v různých situacích učinil. Vždycky to bylo v době, kdy se Babiš hodně přel o roli České televize,“ připomíná mediální analytik.
Od primátorovi k premiérovi a zase zpátky na magistrát
„V té souvislosti vzpomínám na půldruhahodinový Babišův proslov k Čapímu hnízdu v Poslanecké sněmovně. Hanč byl tehdy víceméně jeden ze dvou lidí, kteří mu zamezili v té aktivitě pokračovat, ačkoli jeho záměr byl původně jiný, s tím, že Českou televizi přece potřebují a musejí s ní udržovat dobré vztahy. No, ty dobré vztahy jsem nikdy neviděl. Ze strany České televize o Babišovi a hnutí ANO nikdy neproběhla ani jedna dobrá zpráva. Takže Hanč zmizel tak, jak se u ANO zjevil. Opustil někdejšího primátora Bohuslava Svobodu z ODS, pro nějž taky pracoval. Těžko říct, v jaké roli, neboť na jeho dveřích nebyla ani vizitka. Byl tam tak trochu tajně. Nicméně opustil i ANO a už je zase u Svobody na magistrátu. Nešel jsem se podívat na jeho dveře, jestli už tam nějakou cedulku má. Ale to je jen legrácka bokem. Další, kdo utekl tímto dosti hloupým způsobem, je nově muzikant a novinář Jan Macháček,“ podotýká Petr Žantovský.
Ten vedl řadu let pro ANO a pro Babiše institut, co měl připravovat ideologické základy politiky ANO. „Myslím si, že mnozí lidé na něj mnohdy i dali. Slyšel jsem na jeho adresu pozitivní výroky od Karla Havlíčka a dalších. Já znám Macháčka ještě z doby, kdy dělal v Respektu, a s těmi výroky jsem nebyl schopen se úplně ztotožnit, ale nekomentoval jsem je. Je to koneckonců věc a právo té strany. A kde najdeme Macháčka teď? Na Hradě, v týmu Petra Pavla, protože tam je teď ta síla, tam je teď ta perspektiva. Takže jsme zase v Čechách, jak jsem o tom mluvil v úvodu. Připomnělo mi to starší historku s Danielem Hůlkou, který se ‚proslavil‘ tím, že odzpíval prezidentskou kampaň Miloši Zemanovi, nechal si za to dát státní vyznamenání, a když Milošova hvězda potemněla, tak metál vrátil, aby se zalíbil novým pánům. To je dosti nevkusné,“ míní mediální odborník a vybavuje si jiný nevkus, který už před časem komentoval.
Vzal metál od komunisty, i když ho komunisté zakazovali
Ten se týkal Vladimíra Mišíka, kterého si vždy vážil pro jeho hudbu a tvorbu, ale také pro jistou neoblomnost názorů. „Ty jsme nemuseli sdílet, ale on se jich držel. Odmítl tak z nějakých etických důvodů státní vyznamenání od Miloše Zemana, ale pak ho přijal z rukou Petra Pavla. To mi přišlo hodně bizarní, protože komunisté přece Mišíka zakázali. Vzpomeňte si na ty nápisy na zdech ‚Nechte zpívat Mišíka‘. Dokonce se tak jmenovala jedna deska, co vyšla po roce 1990. Tohle trapné skotačení mezi jednotlivými mocnými snad bylo typické pro augusty všeho druhu po celé dějiny, ale neměli bychom tyto příběhy zapomínat a neměli bychom si následkem toho heroizovat určité typy lidí. Měli bychom počítat s tím, že jejich přízeň je vratká stejně jako vratké jsou pohyby mocenských ker. Jen bychom si měli uvědomovat, že pokud je toto považováno za typickou českou vlastnost, tak nám to ke cti opravdu moc neslouží,“ krčí rameny Petr Žantovský.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník