Kobza nejprve úvodem svého komentáře naštvaně shrnul, že vláda českým občanům nedokáže zajistit, aby jejich děti mohly chodit do školy či nechává mnohé seniory napospas covidovým pacientům. „Střídají se ministři zdravotnictví, ale jasný program nepřináší žádný, ba je zřejmé, že po linii Vojtěch–Prymula–Blatný jde o trvalý sestup. K tomu stále slyšíme, jak se musíme řídit tou či onou směrnicí EU, protože ta jediná nás spasí. A tak zatímco očkovaní v Izraeli, Velké Británii a jinde, kam nedosahuje tvrdá pěst dělnické třídy z Bruselu, se počítají na miliony a ve Spojených státech exponenciálně klesá nemocnost i smrtnost na covid, u nás jen připisujeme čárky nových případů po tisících denně. Prostě chaos, improvizace, neschopnost systematického jednání, nulová představa o tom, co bude zítra,“ sdělil Kobza. 

Následně se už však věnoval tomu, jak je naše vláda štědrá a co na posledním zasedání vlády schválila. Poukazuje mimo jiné na poskytnutí daru Peruánské republice či Moldavské republice. „Je asi zbytečné dodávat, že oficiální webová stránka vlády cudně mlčí o výši oněch ‚bratrských pomocí‘,“ poznamenal Kobza. Kdo však chce, fakta se podle něj dozví. 

„Ve schváleném státním rozpočtu na letošní rok činí objem prostředků určených v rozpočtové kapitole Ministerstva zahraničních věcí na tzv. příspěvky mezinárodním organizacím a peněžní dary vybraným institucím do zahraničí 1 760 174 042 Kč. Co se pod tímto názvem také skrývá? Vyjdeme-li např. ze schváleného závěrečného účtu kapitoly Ministerstva zahraničních věcí, vidíme například toto: (jde o položky a částky, které již byly realizovány),“ rozepsal následně Kobza. 

Uvedl, že například Rada Evropy (Cena Václava Havla) obdržela 776 000 Kč, na Akční plán pro Ukrajinu šlo 1 010 000 Kč, Rádio Svobodná Evropa získalo 2 000 000 Kč, Asijsko-evropská nadace 600 000 Kč, Smlouva o Antarktidě 1 200 000 Kč. Kam však šla závratná suma, je Svěřenecký fond pro Afriku: 222 468 750 Kč. 

„A dále v položce Dary a projekty zahraniční rozvojové spolupráce: Rozvoj brokolicového řetězce v arménském regionu Lori s účastí žen (249 999 Kč), Vybudování vodního systému a kapkového zavlažování plantáže s organickými fíky v Bosně a Hercegovině (492 448 Kč), Podpora oživení řemeslného lovu měkkýšů a komunitární turistiky v Ekvádoru (443 686 Kč), Hudba pro Etiopii (343 217 Kč), Česká kola pro gambijské školy (249 768 Kč), Zlepšení dovedností dívek zemědělských oblastí v krejčovství a vyšívání na stroji v Indii (379 999 Kč),“ sepsal Kobza a dodal, že náš stát je dobromil. 

„Naše vláda však myslí i na své občany. Na tomtéž zasedání (8. 2.) schválila návrh změny zákona o krizovém stavu (č. 240/2000 Sb.) v tom smyslu, že porušení pravidel krizového stavu, dosud sankcionovatelné do výše 3 mil. Kč, je nově doplněno o možnost sankce až ve výši 4 mil. Kč (že by inflace?), a navíc ročním zákazem činnosti. Co si o tom všem myslet? Vláda na jedné straně vyhazuje peníze na jakousi ‚pomoc‘ do vzdálených zemí – nelze nevzpomenout na předlistopadové dobrovolně-povinné příspěvky na ‚Fond solidarity‘, na druhou stranu brutalizuje, přitvrzuje a straší občany nehoráznými pokutami,“ zmínil Kobza.

Připomíná mu to dle jeho slov scénu z gruzínského filmu Pokání. „Stará paní jde po cestě do kopce a ptá se muže vyhlížejícího za oknem: Vede tato cesta ke kostelu? Ne, zní odpověď. A paní na to: Tak k čemu je taková cesta, když nevede ke kostelu? Pro náš případ bych to parafrázoval takto: Ví naše vláda, co má dělat, je odpovědná, soudná, myslí na blaho svých občanů? Nejen z předchozího plyne jediná odpověď: Ne! Tak k čemu je taková vláda? Odpověz si každý sám,“ uzavřel Kobza.