„Ani si nepamatuji, kdy naposled jsem vyvěsila vlajku USA. Asi v roce 1992. Až teď. Když pojedete po pražské magistrále, tak za Muzeem nad kolejištěm při cestě do Holešovic vpravo hleď. Pokud by snad nějakým způsobem došlo k zázračnému znovuvzkříšení Hillary Clinton, tak tu vlajku spálím, protože to bude konec Spojených států anyway...,“ napsala Samková s následujícím dotazem: „Mají už chlapci v ČT spacáky?“

„Budeme teď bombardovat Ameriku, soudruhu generále Pavle?“ otázal se ve svém dalším komentáři šéfredaktor MF Dnes Jaroslav Plesl.

„Tak na ČT vyhlašují zákopovou válku a Ruml už veze spacáky... To jsou věci paní Millerová...,“ uvedl aktivista a záchranář Dušan Rudecký.

Brněnský právník a politolog Petr Kolman si pak rýpl do Billa Clintona. „V Bílém domě je 35 koupelen – to jsem rád, že to asi nebudu muset uklízet, pochvaluje si potenciální první dáma – Bill Clinton,“ uvedl.

„Nabízím VŠEM ‚přátelůmAmerikyažhahrobconenávidíZemana a Putinaamilujísilám‘ v příštím týdnu psychologickou konzultaci u pivka či kafe s brčkem, kde jim řeknu, že se jim nic zlého nestane a že vše odpuštěno,“ zareagoval na výsledky amerických voleb protiislamista Martin Konvička.

Podle reklamního experta Martina Jaroše byly volby rozhodnuté ve chvíli, kdy Donalda podpořil Chuck Norris. „Jak by mohl prohrát člověk, který jednou utrhl jablko z pomerančovníku a udělal z něj tu nejlepší citronádu, jakou jste kdy okusili. Někteří možná víte, že jsem někdy před 6 lety s Chuckem a jeho čupr paní Genou několik dní natáčel. Mně a Bee připadla milá povinnost Chucka a Genu v pauzách bavit. Byli to oba úžasní lidi a to říkám vážně. Kupodivu byli velmi političtí, sami na politiku zaváděli řeč a řešili ji celé hodiny. Oba měli názory, které byly z českého hlediska extrémně konzervativní. Praví Texasani,“ rozpovídal se Jaroš s tím, že zdrojem veškerého zla na zemi pro ně byla federální vláda ve Washingtonu. Svatým grálem pak prý byla svoboda.

„Takových lidí jako Chuck a Gena je v Texasu a celé Americe ještě hodně. Proto se výsledkům nemůžeme divit. Já se teda nedivím. A zároveň vás ujišťuju – nebojte se. Ono to s Donaldem nebude tak hrozný. Žádná polívka se nejí tak horká, jak se uvaří. Nepodléhejte hysterii. Nemějte strach,“ uzavřel Jaroš.

Celý příspěvek Martina Jaroše:

Přátelé, teď zpětně už si můžeme říct, že volby byly rozhodnuté ve chvíli, kdy Donalda podpořil Chuck Norris. Psal jsem to tu už před třemi dny, ale musím se k tomu vrátit. Jak by mohl prohrát člověk, který jednou utrhl jablko z pomerančovníku a udělal z něj tu nejlepší citronádu, jakou jste kdy okusili. Někteří možná víte, že jsem někdy před 6 lety s Chuckem a jeho čupr paní Genou několik dní natáčel. Mně a Bee připadla milá povinnost Chucka a Genu v pauzách bavit. Byli to oba úžasní lidi, a to říkám vážně. Kupodivu byli velmi političtí, sami na politiku zaváděli řeč a řešili ji celé hodiny. Oba měli názory, které byly z českého hlediska extrémně konzervativní. Praví Texasani. Zdrojem veškerého zla na zemi pro ně byla federální vláda ve Washingtonu, svatým grálem pak svoboda. Máme velký ranč v Texasu, říkal mi Chuck, a naším cílem je udělat ho úplně nezávislým na vnějším světě. Vlastní elektřina, vlastní jídlo, vlastní všechno - ať si ti blbci ve vládě dělají, co chtějí. A jestli nám Washington zakáže zbraně, přidala se Gena, tak my budeme chtít, aby Texas vystoupil z Unie - proto tam taky žijeme. Jak říkám, byla to docela síla. Ale nemyslete si, že je to špatný člověk. Vůbec ne. Chuck zároveň desítkám tisíc dětí zaplatil vzdělání a zvednul je z ulice v rámci svého programu Kickstart Kids. Udělal v životě víc dobra než všichni ti měkkoni, co se jen třesou při vyslovení slova zbraň. A mezi námi, tu jeho svobodu v rámci vlastního ranče mu vlastně závidím. Stejně bychom měli uvažovat i my. Co nám má centrální vláda rozkazovat? Pojďme si zařídit dobrý život vlastním úsilím - tady a teď. A těm, co sami nemůžou, těm z vlastních přebytků pomožme. Takových lidí jako Chuck a Gena je v Texasu a celé Americe ještě hodně. Proto se výsledkům nemůžeme divit. Já se teda nedivím. A zároveň vás ujišťuju - nebojte se. Ono to s Donaldem nebude tak hrozný. Žádná polívka se nejí tak horká, jak se uvaří. Nepodléhejte hysterii. Nemějte strach. Budujte si vlastní ranč - i když má třeba jen 68 metrů čtverečních - a pomáhejte dětem.