„To bych také rád věděl, kde je. A opravdu docela rád bych to věděl, protože spoustu lidí, kteří tam dodnes pracují, znám osobně. Některé z nich jsem kdysi přijímal i v ostravské redakci, možná i v pražské, kde jsem působil jako šéfredaktor publicistiky. A se Zdeňkem Šámalem, současným šéfredaktorem, se také známe,“ odpovídá  Bohuš na úvodní otázku, kde se podle něj Česká televize dnes nachází.

Česká televize se podle jeho slov nedá vnímat jedním pohledem, jednostranně, protože tam je určitě široké spektrum lidí, kteří z různých důvodů a různým způsobem přistupují k informacím. „Lidé, kteří dnes produkují zpravodajství, jaké produkují, nebo publicistiku, vydávali i manuály etických kodexů a různých forem projevů, které člověk má nebo nemá ve zpravodajství a publicistice dělat. Takže to není o tom, že by si toho nebyli vědomi. A proč došli k tomu, jak je to dnes? To já samozřejmě nevím. Můžu se jenom domýšlet,“ doplnil v rozhovoru pro Rádio Universum.

Českou televizi, její zpravodajství a publicistiku, podle Bohuše zřejmě ovládly určité skupiny a velkou roli sehrály o sociální sítě. „ A možná je zde ještě jeden významný element: kdybychom si vzali manipulaci, tak se nám skládá z propagandy, z cenzury a z novinářského aktivismu. A já se domnívám, že i s nástupem sociálních médií, protože to byl vlastně teprve počátek sociálních médií.

Ten přicházel postupně, a tak novináři uvěřili tomu, že oni mají vytvářet názor, že lidé chtějí slyšet jejich názory, a ne aby jim zprostředkovávali názory druhých tak, jako se spolu bavíme my dva, kdy je tvým úkolem jako moderátorky uvést hosta a dostat z něj to, co je potřebné, co potřebuješ, aby lidé slyšeli.

Vlastně se mi zdá, že novináři stále více věří tomu, že oni mají být nositeli jediné pravdy, a ovlivňují veřejné mínění a snaží se ukazovat svět ze svého úhlu pohledu. Svůj svět. To myslím, že je zásadní věc,“ uvedl Bohuš, podle kterého se od „spacákové revoluce“ v ČT obecně uznalo, že je dobře, že si novináři mohou vykládat věci po svém, a tak je předávat veřejnosti.