Nejprve měl porovnat rozdíl mezi českou politikou na začátku 90. let a tou současnou. Poslanci tehdejšího Federálního shromáždění byli podle Svobody chytřejší lidé, než kteří jsou dnes v Parlamentu. Politici, reprezentující jednotlivé politické proudy, prý byli vyhraněnější, politici prý také byli slušnější. „Člověk jako je pan Kalousek by se tam nevešel,“ prohlásil Svoboda. Klima tehdejšího Federálního shromáždění by jej prý zklidnilo, protože tam nebyly výbuchy zášti. Ilustroval to na příkladu lustrací. Přestože šlo ve své době o značně vyhraněné téma, probíhalo jejich přijímání v relativně poklidné atmosféře. Možná za to prý mohl i fakt, že jak ve Sněmovně národů, tak ve Sněmovně lidu byli Slováci. A vědomí možného rozpadu federace prý vedlo k jisté opatrnosti.

Zavzpomínal také na to, jak vznikal zákon, upravující způsob, jakým prezident předává státní vyznamenání. Na tom, jak změnit návrh, který přišel z prezidentské kanceláře, se nakonec shodly všechny parlamentní politické strany.

Řeč přišla také na to, že Jiří Svoboda byl zakázaný jak na sklonku 80. let, tak také po převratu na začátku 90. let. Svoboda uvedl, že zatímco za minulého režimu se o tom, že je zakázaný, snadno dozvěděl, v 90. letech už byla situace složitější. „Já jsem třeba přicházel za kamarády do České televize, kteří u nás doma každý čtvrtek seděli, pili víno, vyprávěli jsme si o dramaturgii, o tom, jak točit hrané věci. Jednou jsem se tam objevil a říkal jsem, já mám tyhle nápady. Oni říkali: tohle nechceme, tohle taky ne, tohle taky ne. A pak mi jeden můj student, na FAMU jsem byl celá 90. léta, který absolvoval a který se stal malým producentem, tak mi říkal: to je hrozná potíž. Já za těmi vašimi kamarády chodím, navrhuju jim ty věci, protože já jsem se od něj nechal zastupovat, a oni říkají: on je blázen. On si myslí, že ještě může točit. Takže to jsem dostal takhle zprostředkovaně.“

Ohledně politické angažovanosti umělců prohlásil, že publikum, se kterým mluví, jí nepřikládá váhu. Ovšem umělci, se kterými se stýká, mají opačný pocit – tedy, že jim všichni naslouchají.