Švýcarský národní tým fotbalistů je již několik let z velké části tvořen fotbalisty původem z bývalé Jugoslávie. Na soupisce pro letošní mistrovství světa jsou celkem čtyři, kteří se hlásí k albánské menšině v zemích bývalé jihoslovanské federace.

Páteční zápas měl skutečně pikantní příchuť. Švýcarsko vyhrálo 2:1, když vítězný gól vstřelilo těsně před koncem. Švýcarské góly přitom vstřelili hráči Granit Xhaka a Xherdan Shaqiri. Už jejich jména naznačují, že oba patří ke skupině „švýcarských Albánců“.

Oba hráči pocházejí z Kosova (respektive Xhaka se narodil ve Švýcarsku kosovským rodičům) a intenzivně se hlásí ke své albánské identitě. Bratr Granita Xhaky Taulant je dokonce přímo reprezentantem Albánie.

Až do této chvíle vše bylo pouze v oblasti sportu. Jenže oslava, kterou oba fotbalisté po svých gólech předváděli, přesáhla do sféry politiky. Oba hráči zkřížili ruce na prsou v gestu napodobujícím dvouhlavého orla. Ten je součástí státního znaku Albánie.

Shaqiri and Xhaka both celebrating the winner with the Albanian eagle in front of the Serbian fans. pic.twitter.com/8KBezkMUpx

— DaveBox (@BoalsGoals) 22. června 2018

Albánci z Kosova a rovněž z vedlejší Makedonie, kde tvoří homogenní a velmi politicky aktivní menšinu, se netají svými ambicemi připojit se ke své domovině a vytvořit tzv. „Velkou Albánii“. V oblasti Kosova vyhlásili samostatný stát, ovšem na území, které stále považuje za své sousední Srbsko.

V letech 1998-1999 spor eskaloval do ozbrojených střetů s oběťmi i problematickými akcemi na obou stranách. Na jaře 1999 do věci rázně zasáhlo NATO, které z iniciativy tehdejší ministryně zahraničí USA Madeleine Albrightové začalo bombardovat oblasti Srbska. Albrightová se později stala terčem kritiky pro střet zájmů, v Kosovu se totiž intenzivně angažovala obchodně.

Z Kosova se stal mezinárodní protektorát, formálně pod správou OSN, reálně ovládaný vojenskými jednotkami NATO. Pod jejich ochranou „čistil“ zemi takzvaný Kosovský ochranný sbor, který se zaměřoval na čistky mezi nealbánci. Tyto čistky zdokumentoval film Václava Dvořáka Uloupené Kosovo.

V roce 2008 Kosovo vyhlásilo samostatnost, kterou ale Srbsko nikdy neuznalo a území stále považuje za své. Kosovo doposud uznala zhruba polovina zemí světa, ČR tak učinila za vlády Mirka Topolánka (velmi intenzivně jej prosazoval zejména ministr zahraničí Karel Schwarzenberg).

Gesto obou fotbalistů vzbudilo rozporuplné reakce. Fotbalový web Breaking the Lines na svém twitteru napsal, že hráči, kteří museli vyrůstat ve Švýcarsku kvůli srbské genocidě, si nesou ve svých srdcích triumf Albánie. V dalším tweetu server dodal, že tito „rození Albánci“ porazili zemi, která „spáchala genocidu na jejich domovině“. To vyvolalo námitky, že Srbsko rozhodně na území Albánie, ke které se hráči gestem přihlásili, žádnou genocidu nespáchalo.

Zajímavý každopádně bude postoj světové fotbalové federace FIFA. Ta odmítá jakoukoliv politizaci fotbalu, dokonce do té míry, že potrestala země Velké Británie za to, že jejich trenéři měli při zápase hraném na Den veteránů (v Británii vysoce respektovaný svátek připomínající všechny vojáky odvedené do války bez ohledu na národnost či vyznání) připnutý květ vlčího máku. Ten je považován za symbol Dne veteránů a v Británii i v dalších zemích jej na připomínku padlých odvedenců nosí mnoho lidí. FIFA v jeho nošení ovšem spatřovala politickou agitaci.

Rozhodnutí fotbalové generality bude zajímavé i proto, že dramatické vztahy Srbů a Albánců se ve fotbale neprojevují poprvé. V kvalifikaci na mistrovství Evropy 2016 byly vylosovány do stejné skupiny Srbsko a Albánie a důsledkem byl zcela mimořádný skandál. Na podzim 2014 se vzájemný zápas v Bělehradě nedohrál poté, co v jeho průběhu začal létat nad hřištěm dron s vlajkou Velké Albánie, do které Albánci řadí značnou část území sousedních zemí a kterou tamní nacionalisté deklarují jako svůj konečný cíl. Když se srbští fotbalisté pokusili vlajku z dronu sundat, strhla se mezi hráči strkanice, do které zasáhlo i několik diváků, kterým se podařilo vniknout na hřiště. Rozhodčí odvolal hráče do kabin a Albánci poté odmítli nastoupit k pokračování zápasu se zdůvodněním, že mají obavy o svou bezpečnost.

Mezinárodní sportovní arbitráž v Lausanne po několika odvoláních přiřkla veškerou vinu srbské straně, zápas byl kontumován 3:0 pro Albánii a Srbsku byly ještě navíc odečteny další tři body a dostalo pokutu 100 tisíc eur.