Radnice Prahy 6 se nachází, v souvislosti s aktuálním děním trochu paradoxně, na křižovatce ulic Československé armády a V. P. Čkalova, slavného sovětského letce. Před desátou hodinou se na chodníku shromáždilo asi dvacet zastánců sochy maršála Koněva, na které dohlíželo přibližně třicet policistů a ještě více zástupců tisku.

Štáb ČT se chystá na vstup

Svolavatelka akce, bývalá poslankyně za ČSSD Jana Volfová, se po desáté hodině chopila mikrofonu. Hned na začátku obvinila zastupitele Prahy 6, že provokují své voliče. „Normální lidi jsou v práci. Je to provokace zastupitelů svolat jednání v čase, kdy se na ně lidé nemohou přijít podívat,“ rozohnila se Volfová.

Pak předala slovo své kolegyni, která přispěla právním výkladem, že zastupitelstvo, natož sám starosta, není oprávněno o odstranění pomníku rozhodnout. Volfová její názor podpořila a dodala, že jediným rozumným řešením je, aby někdo ze zastupitelů navrhl jako bod jednání odvolání starosty, který tento nezákonný krok podporuje.

Skupina jejích podporovatelů si s sebou přinesla dva transparenty. Na jednom z nich z jedné strany stálo „Naše země, naše pravidla“ a ze druhé strany „předsudečnou nenávist mám na vás“.

Pak Jana Volfová akci rozpustila se slovy, ať se občané přesunou na jednání zastupitelstva. To se ale ukázalo jako celkem složité. Jednací sál na radnici Prahy 6 má totiž omezenou kapacitu a množství zájemců muselo čekat ve vestibulu, zda se uvolní některé z míst pro veřejnost.

U vrátnice tak skončila i bývalá poslankyně KSČM Marta Semelová, která se v nedávné minulosti opakovaně vyslovovala pro zachování památníku maršála Koněva v současné podobě a chtěla zastupitelům svůj názor sdělit.

Když Marta Semelová přicházela, okamžitě se na ni „pověsila“ kamera ČT, která z metrové vzdálenosti snímala její vítání s některými účastníky akce.  

A spolu s ní skončil v přízemí před televizní obrazovkou i muž, který se dostavil zabalen do vlajky NATO a vzpomínal, jak s Václavem Havlem v čele dělali v roce 2010 bordel na pražském magistrátu, když ODS a ČSSD vyšachovaly z koalice TOP 09.

Mezitím se v jednacím sále začal projednávat bod Koněv, i když kvůli hluku a zmatkům nabral desetiminutové zpoždění. Slova se ujal starosta Ondřej Kolář z TOP 09.

Ten vytáhl právní analýzu, sepsanou prý advokátem žijícím na Praze 6, ze které vyplývalo, že socha maršála Koněva rozhodně není chráněna mezinárodním právem. O skutečné památníky válečných hrdinů se podle něj Praha 6 vždy starala příkladně.

Pak si postěžoval, že čelí tlaku, je označován za nacistu a poplivávána je i jeho rodina. „Moje rodina si s nacistickým režimem nijak nezadala, nikdo z nás, nikdo neměl stranickou knížku NSDAP ani nespolupracoval s ničím podobným. Tento hnus, který se vylinul z Hradu, si myslím, že nemůžeme tolerovat,“ rozčiloval se. Je prý nálepkován „jako ve dvacátých či třicátých letech“, jenom čeká, kdy se mu někdo pokusí připnout nějakou hvězdu, třeba růžovou.

Proto navrhl, aby závěrečné hlasování o Koněvově pomníku bylo tajné.

A pokračoval dál zostra: „Ti, kdo vyvažují cenu lidského života cenou vepřového, jsou sami, promiňte mi ten výraz, prasata a pošlapávají památku všech obětí šoa,“ pravil ve zjevné narážce na předsedu KSČM Vojtěcha Filipa. Tito lidé podle něj sahají po nacistické rétorice a chtějí ustavovat polovojenské skupiny a domobranu, což jsme prý mohli vidět i v kauze Koněvova památníku.

„Tito lidé nemají právo kohokoliv nazývat nacistou nebo gestapákem,“ dodal. Pak zdůraznil, že Rudá armáda v roce 1945 s sebou přinesla i teror. „Zde v Praze 6 byli zatýkáni naši sousedé, občané, kteří sem ve 20. letech emigrovali z Ruska. V roce 1945 přišel Směrš a tito lidé zmizeli v gulazích,“ připomněl.

On chce usilovat o to, aby tyto věci byly připomínány. „Pokud se nám podaří přepsat 40 let komunistického výkladu dějin a vrátíme historii opět její faktičnost, pak máme vyhráno a můžeme na sebe být hrdí. Nechceme vykládat historii podle pouček marxismu-leninismu,“ zdůraznil.

Pak mluvil o srocování extremistů, lživých dezinformačních kampaní a liberální demokracii. A zaměřil se na prezidenta Zemana, který podle Koláře už ani neví, co dělá a říká.

Zatímco v sále byl Kolářův projev přijat celkem klidně, ve vestibulu zavládlo dusno. Marta Semelová a její souputníci glosovali jeho projev střídavým smíchem a nevěřícným kroucením hlavou, zatímco občan ve vlajce NATO přidával hlasité výkřiky „Ano“ a „správně“.

Po Kolářovi dostal slovo poslanec Zdeněk Ondráček, který měl právo vystoupit podle zákona o obcích jako ústavní činitel. Hned na úvod se pozastavil nad ostrými výroky starosty. „Od starosty městské části bych to neočekával, ale po předchozích vyjádřeních mě to nepřekvapuje,“ pokýval hlavou.

Nechce se prý přít o to, zda Koněvova socha je nebo není chráněna mezinárodním právem. Podle něj by byl jakýkoliv právník schopen napsat k této otázce analýzu pro i proti, on sám ji za chráněnou považuje, což doložil odkazem na česko-ruskou smlouvu z roku 1993.

Místopředseda Senátu a čestný občan Prahy 6 Jiří Růžička věnoval své vystoupení převyprávění poválečné historie se zvláštním důrazem na zločinnou roli KSČ, načež skončil spokojeným konstatováním, že občané Prahy 6 volí demokratické strany.

Cestny obcan Prahy 6 a mistopredseda Senatu Ruzicka ke Konevovi na zastupitelstvu: “Nejde o sochu, ale soubor hodnot, kam bude nase zeme smerovat.” V rozprave zatim po starostovi Kolarovi vystoupili 4 poslanci a senatori, ted nasleduje 13 obcanu. Jeden prijizdi z Trince.

— Ondrej Kundra (@okundra) 12. září 2019

Zatímco v sále se jednalo, ve vestibulu dostala Marta Semelová možnost usednout na jedno z míst pro veřejnost. Čekající občan ve vlajce NATO oglosoval vystoupení Zdeňka Ondráčka výkřiky „fuj“ a „hanba“, aby se následně odebral před budovu radnice, kde se shromáždili další zastánci maršála Koněva. Jedním z nich byl i Jiří Černohorský, který se stal výraznou figurou války o Koněvův pomník, když právě on 30. srpna strhl plachtu, kterou kolem pomníku nechal starosta Kolář napnout.

Tentokrát Černohorský dorazil s papírovou postavičkou starosty Koláře, nazvanou „euroštětka“. A právě s Černohorským a jeho kolegou v červeném tričku s nápisem SSSR se občan dostal do polemiky. Černohorskému řekl, že je zkrachovalý politik, kterého nikdy nikam nezvolili. „Vy nemáte žádnej program, jedinej váš program je strhávat plachtu kolem Koněva. Potřebujete na sebe strhnout pozornost, nemáte nic jinýho, čím byste zaujal,“ říkal mu za pískotu ostatních a alarmu policie.

Černohorský mu oponoval, že kdyby se skutečně chtěl zviditelňovat, tak by nestrhával plachtu, ale dělal něco úplně jiného. „Kdybych já chtěl na sebe upoutat pozornost, váženej, tak když tam byly všechny ty kamery, tak já bych se nesbalil a neodešel odtamtud. Ale stál bych tam třeba jako vy s další vlajkou, mával bych tam jako pitomec a ještě s těma televizema bych minimálně hodinu diskutoval,“ řekl svému oponentovi.

Ten pak vyjádřil názor, že socha maršála Koněva je hlavně symbol nějaké doby. „Jo, jako ten tvůj modrej hadr,“ ozvalo se z davu. Muž se snažil vysvětlit, že vlajka NATO je pro něj symbol našeho spojenectví a západní orientace.

Pak se obrátil ke kolegovi Černohorského, respektive jeho tričku s logem SSSR. To je podle něj propagace totalitních hnutí, a vedle stojící policista by jej měl zatknout, což doplnil číslem příslušného paragrafu.

„Kdyby byli u moci lidi jako vy, tak by nás normální lidi perzekuovali, zavírali a popravovali, protože vy pravdoláskaři chcete pravdu a lásku, ale jen když je to v zájmu USA. Jakmile má někdo názor jinej, tak je třeba ho zlikvidovat,“ dostalo se mu odpovědi. Kdyby nebyl zastánce NATO sám, ale bylo jich deset, chovali by se prý úplně jinak.  

Odpůrce se mu snažil vysvětlit, že je pro to, aby každý směl říkat svůj názor. „Ale názor, ne nenávist, a ne propagování totalitních ideologií,“ zdůraznil.

Polemika se pak stala trochu nepřehlednou, načež vše rozřízl procházející občan výkřikem „Rudý sajrajt do Ruska“. Zastánci maršála Koněva s výjimkou Černohorského zapomněli na muže s vlajkou NATO a zaměřili se na nově příchozího, který se s tím páral mnohem méně.

„Svině ruský,“ pokračoval stejně hlasitě. Policisté se jej pokusili uklidnit, ale po chvilce zjistili, že maximem možného je oddělení obou stran.

„Viděl jsem, jak to tam zplundrovali. V Rusku všechno zplundrovali, všechny naše pomníky,“ křičel. Postavila se mu rusky hovořící dáma, která reagovala výčtem pomníků českým legionářům, o které se v Rusku starají. „Hnus,“ reagoval muž a doporučil dámě, ať se podívá na internet. „Stačí se podívat, vy lhářko,“ zařval poté rozčíleně.

Dáma se ohradila, že její manžel je potomek českých legionářů a vystupování tohoto pána české legionáře uráží. Jako odpověď přišlo „táhněte do Ruska“ a „ruský kolaboranti“.  Pak zopakoval výzvu, ať všichni přihlížející jedou do Ruska, protože stejně jsou v ruském žoldu. „Banda rusácká,“ zakončil. Pak následovalo další překřikování, při kterém se muž mimo jiné dozvěděl, že chce být nejspíš zajímavý v České televizi.

Muž se následně sebral a odešel, čímž vzruch před budovou radnice odezněl.

V sále se mezitím jednalo o tom, zda bude vyhověno žádosti Marty Semelové o vystoupení. Právo hovořit bez schválení zastupitelstvem mají pouze občané Prahy 6, což Semelová není. A nenašla se většina, která by jí to umožnila. Zato u všech třech dalších osob, které se vystoupení domáhaly, zastupitelé vyhověli.

Zajímavým bodem bylo i stanovisko „kolektivu Dejvického divadla“. Postoj divadelníků z Prahy 6 přečetl starosta Kolář, který jej navlékl tak, že je to diskusní příspěvek čestné občanky Prahy 6, bývalé ředitelky divadla Evy Kajkrtové- Měřičkové.  

„Tak vám v divadle držíme palce, ať dneska vezmou všichni rozum do hrsti a odhlasují správně,“ píše se v rezoluci divadelního kolektivu. Divadelníci prý situaci probírali na výjezdním zahájení sezony, a došli k několika „podstatným věcem“.

Především, že kdyby byl Koněv až tak významným osvoboditelem, byl by mu pomník postaven dříve, než v roce 1980. Za druhé, že „stačí, že má ulici“. Třetí podstatná věc byla, že „kdyby se celková situace snahy přimknout se opět k Rusku nezhoršovala, a komunisté se nechovali jako státotvorná demokratická strana, která tu opět bude rozhodovat, tak by tam maršál možná ještě chvíli vydržel bez většího povšimnutí“.

A z toho podle dejvických umělců vyplývá jediný závěr: „Za stávající situace je nejvyšší čas ho odstranit. Jinak za chvíli povede Dejvické divadlo ruský ministr kultury“.