Klaus je bezesporu symbol ekonomické transformace. Jako ministr financí, premiér, šéf Parlamentu a nakonec deset let jako prezident řídil transformaci ekonomiky od komunismu ke svobodě. Přesto se mu podle Vondry dostává jen málo pozornosti. „Jeden by čekal, že jeho kulatiny opanují veřejný prostor. Realita je ale jiná. Gratulace od prezidenta a kardinála, rozhovory pro Xantypu a Parlamentní listy. Jinak ticho a mlčení,“ všímá si.

Místo uznání zaznívají spíše výčitky. Vondra připomněl například atak, kterému bývalý prezident Václav Klaus čelil letos v květnu, když redakce Aktuálně.cz napsala, že jím vedené Ministerstvo financí půjčilo na přelomu 80. a 90. let Sovětskému svazu 1,3 miliardy dolarů. Rusko ale během let Česku vrátilo jen část dluhu. Klaus starší to popírá a již několikrát tehdejší situaci vysvětlil.

Celý text ZDE

„Šlo o typický případ ahistorického psaní, které bohužel vidíme denně. Psaní, které hodnotí události z dávné minulosti prizmatem dnešní doby a zcela ignoruje kontext, v němž se odehrávaly,“ podotýká k tomu Vondra s tím, že je ve výsostném českém zájmu tyhle interpretace rychle opustit.

„Zaprvé, jako pamětník si devadesátky vybavuji jako zázrak, který nám vrátil svobodu. V zemi se konečně dalo dýchat i žít. Lidi odsud už neutíkali, naopak se z emigrace houfně vraceli,“ vzpomíná europoslanec.

Velkou zásluhu na tom měl Václav Havel i Václav Klaus. „Ten první svou odvahou, autoritou a mravním příkladem otevřel ke svobodě prostor, dal lidem naději a pomohl k našemu bezpečnostnímu ukotvení v rodině západních zemí. Ten druhý svým nasazením, přesvědčivostí a tahem na branku podnítil činorodé lidi k podnikání a definoval demokratickou politiku založenou na ideové soutěži politických stran,“ shrnuje Vondra, který v letech 1990 až 1992 působil jako zahraničně-politický poradce prezidenta Václava Havla. Pravdou zůstává, že ekonomickou politiku Havlova následovníka Václava Klause pak také i často kritizoval.

Oba Václavové se podle něj v mnohém lišili jako den a noc. „Vzájemně se v lásce nikdy neměli, ale dokázali v rozhodujících sedmi letech po revoluci vzájemné animozity potlačit ve prospěch celku. Kooperovali, uměli udělat kompromis. Také díky tomu je Česko bohatou zemí se silnou střední třídou, která umí odolávat krizím, přestože jí vládnou lidé, kteří těm dvěma nesahají ani po kotníky,“ konstatuje Vondra.

Dnes ze strany Klause, který se už léta neúčastní aktivní politiky, plynou náznaky, že by se do politiky vrátil. Podle Vondry by měl zvážít, zda je po něm poptávka. „Politik má dávat naději. V devadesátkách v tom byl neotřesitelný, teď je ta bilance rozpačitá,“ míní. Silný je jeho hlas prý tam, kde brání svobodu a vymezuje se proti politické korektnosti, která ji ničí. Slabší je naopak tam, kde upadá do pesimismu a skepse.

Jedno je ale jisté: „O stát se ale bez jakýchkoli pochybností zasloužil a velká gratulace mu náleží zcela po právu. Ticho není namístě,“ uzavírá Alexandr Vondra.