V roce 1933 si Němci dobrovolně zvolili do čela státu Adolfa Hitlera. Po krvi toužící diktátor vyhrál demokratické volby. V Československu se o pár let později opakovala podobná situace. Lidé si v částečně svobodných volbách roku 1946 zvolili za nejsilnější partaj komunisty. Našli se lidé, kteří věřili, že čtyři roky uplynou jak voda a v příštích volbách už komunisté dostanou nakládačku. Jenže nedostali. Komunisté se postarali o to, aby se nic, co by jen vzdáleně připomínalo svobodné volby, příštích víc než 40 let nekonalo.
Místo svobodných voleb rozpoutali komunisté teror, v politických procesech nechali zavraždit desítky lidí, mučili, tisíce jich poslali do táborů na tvrdou práci, nejlépe v uranových dolech. Další tisíce lidí čelily persekucím. Děti nepohodlných rodičů nesměly studovat a nemohly najít práci.
Luděk Frýbort v textu uveřejněném na serveru Neviditelný pes podotkl, že ve Venezuele to vypadalo tak nějak podobně. I tam si lidé do čela státu relativně svobodně zvolili socialisty. A ti se teď nehodlají ani náhodou vzdát moci, kterou dostali do rukou. V ulicích venezuelských měst umírají lidé, ale tamní socialistické vládě je to zjevně jedno. Chce zkrátka vládnout.
„Jediným řešením by tak byla ozbrojená intervence ze strany USA, netřeba však darů prorockých k předpovědi, že k ní nedojde. Intervenovat ve prospěch utlačovaných a poslouchat pak ze všech světa stran rozšafné rady a výtky, jak všechno dělá špatně, toho si Amerika užila vícekrát a nečekal bych, že po tom zatouží znovu. Mimochodem, moc dobře se poslouchají připomínky ze Sově… ééé, z putinské Rusi, aby Američany nenapadlo do té venezuelské patálie zasáhnout ozbrojenou mocí. Jako by to nebylo zrovna ruská ozbrojená moc, vtrhnuvší v srpnu 2008 do Gruzie, jelikož moskevskému načálstvu nešlo pod nos, že se tato malá, statečná země vzepřela jeho komandu,“ podotkl Frýbort.
Příklad německých demokratických voleb z roku 1933, příklad relativně svobodných voleb v Československu v roce 1946 a příklad voleb venezuelských ukazuje, že demokracie je dobrý politický systém, ale skrývá v sobě několik problémů. Především předpokládá, že lidé volí své politické představitele s rozvahou a rozumně.
„Odvážil bych se dokonce otázky, může-li být (demokracie) svěřena bez rozmyslu každému; nepředstavuje-li nebezpečnou hračku v rukou někoho, kdo s ní nedovede zacházet. Nakolik lze s ohledem na všelijaké eskapády v čase minulém i v přítomnosti vztáhnout tuto poučku i na lid český, přenechávám ctěnému čtenáři k uvážení,“ napsal k tématu ještě Frýbort.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: mp