Jak řekl časopisu New Yorker Michael Kofman, expert na ruskou armádu z CNA, organizace pro výzkum obrany, „Rusko dosahuje postupných úspěchů a pozice Ukrajiny na Donbasu je nejistější, než se kdysi mohlo zdát. Nedávno jsem strávil několik dní na Donbasu, kde mi řada důstojníků řekla, že ukrajinská pěchota vidí nepřítele jen zřídka. Spíše se bitvy často vedou na vzdálenosti 15 km nebo více. Válka se stala, jak mi řekl jeden voják, dělostřeleckým ping-pongem.“

Ruská početní převaha i změna taktiky

„Jeden voják postoupí o dva metry a pak přijde další, aby zatlačil dál,“ řekl pro časopis New Yorker brigádní generál Oleksandr Tarnavskyj, zástupce velitele ukrajinských sil na východní frontě s tím, že v některých bojových zónách na Donbasu posílají ruští velitelé každý den nové vojáky, aby nahradili ty stávající. 

Převaha Rusů v dělostřeleckých bateriích je podle Tarnavského až sedm ku jedné a podobná situace panuje i v zásobách munice. Výsledkem je, že ruské síly útočí ve vlnách, kdy doslova jedna vlna následuje druhou. Takové intenzivní palby velkorážního dělostřelectva spolu s raketovými a leteckými údery, oslabí ukrajinskou obranu a způsobí jí velké ztráty. Pak Rusové postoupí dál.

Tarnavskyj také pro New Yorker popsal posun v ruské taktice. „Pokud se předtím jen přesouvali ve velkých kolonách, nyní začali skutečně bojovat,“ řekl. 

„Ruská armáda rozdělila své síly do menších skupin, které využívá spolu s značnou flotilou dronů k identifikaci a zaměřování ukrajinských pozic. Ty pak zasahuje dělostřelectvem a leteckými údery. Když je konkrétní zóna nebo vesnice srovnána se zemí, pozemní jednotky (směs pravidelné ruské armády, Wagnerovců a bojovníků z Ruskem podporovaných separatistických území v Doněcku a Luhansku) se přesunou a zmocní se trosek.“

Co se týká ukrajinských sil, jejich počty jsou stále velmi vysoké, navzdory tomu, že bylo potvrzeno, že každý den je zabito až sto vojáků a pět set zraněno. 

„Nejpalčivější nedostatky ale spočívají ve zkušenostech a dovednostech. Bylo zabito mnoho běžného vojenského personálu,“ řekl Tarnavskyj. „Nahrazují je lékaři a mechanici. Máme lidskou sílu, ale velká část těch s bojovými zkušenostmi, kteří by mohli vést a motivovat nové rekruty, je buď mrtvá, nebo zraněná.“

Řecký dobrovolník: „Chtějí nás rozbít na atomy!“

Redaktor New Yorkeru vyzpovídal i řeckého dobrovolníka, bojujícího na straně Ukrajiny.

„Ostřelování prostě nikdy nekončí, střílejí na vás celé dny – je to vyčerpávající,“ řekl Řek. „Vypadá to, jako by se snažili rozbít na atomy každého ukrajinského vojáka a každý centimetr ukrajinské země na Donbasu.“

 Podle Řeka je však navzdory všemu morálka ukrajinských oddílů velmi vysoká. Popisuje třeba, jak zahlédli kolonu tří ruských nákladních aut převážejících vojáky a jeho kamarád ji trefil. „Vystřelil, zničil je a zpomalil obléhání. A oni se pak prostě zbláznili. Ruská letadla provedla čtyři bojové lety a dělostřelecká palba neustávala.“

Řízená střela, pravděpodobně vypuštěná ruskou stíhačkou, zasáhla Řekova kolegu a zabila ho. „Můžete být odvážní a zkušení a vědět, co dělat v každé situaci,“ řekl Řek. „Ale také hodně rozhoduje štěstí.“ 

Podle Řeka ale jeho jednotka ztratila kolem čtyřiceti procent své bojové síly.

Jsem odhodlaný a připravený bojovat, ale ne takto

Další příběh vyprávěl redaktorovi New Yorkeru ukrajinský voják Vladislav.

Bylo jedenáct v noci, když začala ruská palba. Vladislav ležel v příkopu, který vykopal v lesní půdě. Kolem něj začaly dopadat granáty ze 152milimetrového děla – velkorážná munice určená k ničení obrněných vozidel a seskupení pěchoty. 

Vladislav popsal zážitek, kdy se ocitl pod oblakem ohnivého kovu. „Začíná to hlasitým hvizdem a cítíte, jak něco prolétlo. Pak přichází exploze, následovaná tlakovou vlnou. Poslední je šrapnel, který se rojí vzduchem jako mouchy. Vše, co chceš, je schovat se, nedýchat, zakopat hlouběji do země.“ 

Země se zvedala a větve praskaly, jak se šrapnely rvaly lesem. Spadl strom a zasypal Vladislava v jeho příkopu. Výbuch ho srazil do bezvědomí. Po dvou dnech byl evakuován do nemocnice a ošetřen s otřesem mozku.