Jeho veřejné inkognito prolomil letos v lednu miliardář Antonín Koláček. Bývalý uhlobaron, odsouzený nepravomocně ve Švýcarsku kvůli pochybným obchodům kolem privatizace Mostecké uhelné společnosti (MUS), ukázal na Bělohlávka jako na architekta operací, jež Koláčka údajně připravily o čtyři miliardy korun – a to právě v souvislosti s vyšetřováním případu MUS. Dokonce naznačil, že počínání právníka Bělohlávka zásadně ovlivnilo průběh trestního řízení ve švýcarské Bellinzoně. Bez jeho rad, míní Koláček, by řízení proti českým uhlobaronům možná vůbec neproběhlo.

Řadu zajímavých věcí se v oficiálním životopise nedočteme

Profesor Bělohlávek ovšem není v privatizačních kauzách neznámou figurou. Jenže pátrání po jeho činnosti je složité. Osobní schůzku i telefonický rozhovor odmítl, odkázal jen na svůj životopis, který má na svých webových stránkách.

List se na Bělohlávkův životopis visící na jeho webu podíval a zjistil, že zmiňuje především úspěchy a funkce včetně arbitrážních nebo informaci, že působí jako profesor mezinárodního práva a mezinárodních vztahů na univerzitě ve Varšavě.

Deník poukazuje na to, že v Bělohlávkově životopise se už nedočteme informace o privatizaci velkých podniků. Jednalo se například o kauzu Petrcíle. V roce 1996 manažeři státní společnosti Nová huť vyjednali s Klausovou vládou, že koupí procento podniku, a když se bude ostravským hutím ekonomicky dařit, přikoupí dalších 14 procent. Akcie měla získat firma Petrcíle. Nová huť se ale dostala do ekonomických problémů a Zemanova vláda koupi oněch 14 procent shodila ze stolu. Za firmu Petrcíle postupně začal vystupovat kontroverzní podnikatel a známý současného hradního kancléře Vratislava Mynáře Radim Masný. Společnost v roce 2004 zahájila se státem arbitráž o náhradu škody za upřené akcie Nové huti.

Rozhodčí soud přiznal Petrcíli právo na náhradu škody za zrušenou smlouvu o prodeji akciového podílu v Nové huti ve výši dvou miliard korun. Předsedou arbitrážní komise tehdy nebyl nikdo jiný než profesor Bělohlávek. Právník tehdy Hospodářským novinám tvrdil, že se s Masným nezná. O tom, že mezi Masným a Bělohlávkem existuje nějaké pouto, se však mluví dodnes. Každopádně stát po neúspěšné arbitráži zahájil soudní při o neplatnost výroku arbitrů a celý spor se nakonec vlekl až do roku 2008. Soudy tehdy rozhodly, že stát nemusí platit Petrcíli dvoumiliardovou náhradu škody (kterou původně vyměřil Bělohlávek). Petrcíle však podle listu neprodělala, neboť podle soudu jí stát měl prodat 15procentní akciový podíl za tehdejší cenu.

Ani Šlouf, ani jiní nechtějí o Bělohlávkovi moc mluvit

V politicko-finančních kruzích prý zná Alexandra Bělohlávka jen pár zasvěcených, kteří o jeho rolích mlčí. Výjimkou je někdejší vlivný lobbista Miroslav Šlouf. S Bělohlávkem se zná od doby Zemanovy vlády na přelomu milénia, kdy byl premiérovým šéfporadcem. Mnoho konkrétního ale uvádět nechce. „Občas se radíme. Když něco potřebuje v republice, poradím mu. Když já potřebuji něco v právničině a mimo republiku, radím se u něho,“ sdělil LN Šlouf.

Sdílní moc nejsou ani vlivní pražští advokáti. „Bylo by to z mé strany zaujaté,“ konstatoval pro LN před časem jeden z nich. Jiný popsal Bělohlávkovu pečlivost. „Je pintlich. Všechno posílá písemně v obálkách. Občas se naopak stane, že vám pošle e-mail ve dvě hodiny ráno,“ přibližuje právník.

Nejmenovaný pedagog vyučující na pražské právnické fakultě zase uvedl, že Bělohlávka zná jako právníka, který píše enormně rozsáhlé publikace. „Je zvláštní, že je schopen vydavateli kromě díla poskytnout i finanční zdroje, aby kniha mohla vyjít. Pana Bělohlávka vystihuje pojem,megalomanský‘, pouští se do velkých projektů,“ řekl profesor, který si nepřál být jmenován.