„Mně se to hrubě nelíbí. Jestliže se v Kalifornii poškodí socha Miguela de Cervantese y Saavedry, autora Dona Quijota, nebo že se poškodí socha ‚malé mořské víly‘ v Kodani, tak to na mě působí, jako by se tu někdo úplně urval z řetězu. Je to absurdní útok. Cervantes nebyl otrokář, naopak, byl otrokem. A čím se provinila ‚malá mořská víla‘ nebo Andersen, tak to fakt netuším,“ pozastavuje se ministr.

Vadí mu, že se tu kultura vyvrací z kořenů. „Je to nějaká zuřivost, která je nebezpečná, protože to začíná likvidovat pravidla společnosti, že člověk může mluvit, ozvat se. Citujete někoho, a oni vám řeknou, toho už nesmíte citovat. To je svévolné škrtání kultury. A je, podle mě, nebezpečné takto zacházet se symboly, s lidmi, s historií a s tradicí, s kulturou,“ upozorňuje Zaorálek.

O to víc mu přijde divné, že to prochází. „Jestli se někomu stavěly sochy, tak to bylo v drtivé většině jako hold za to, že něco mimořádného ve své době udělal. Ne proto, že by ti lidé byli bez poskvrnky a dokonalí,“ říká, s tím, že takové bychom asi těžko hledali. „To by neexistovala žádná socha. To by ji nemohli mít ani Churchill nebo Wilson,“ podotýká.