Ekonom Trinity Bank Lukáš Kovanda se zamyslel nad naším členstvím v Evropské unie. „Pro Česko a jeho ekonomiku členství v EU znamená zejména to, že naše země patří k bloku zemí, který je globálním hráčem. Těžko by globálním hráčem byla ČR sama o sobě,“ napsal Kovanda na twitteru. Podle Kovandy je pro republiku dobré, že může spolurozhodovat o tom, kam globální hráč, jakým unie je, bude směrovat. „Na tom, kam se tento blok zemí ubírá, se navíc Česko může podílet a spolurozhodovat o něm, byť je otázka, do jaké míry. Zmínil i to, že ČR z rozpočtu unie získala více než bilion korun na rozvoj. To, jak jsme ho využili, například v porovnání s Polskem, už je věc vnitrostátní politiky.

Česká republika přejímá většinu své legislativy z Evropské unie. To vede k ovlivňování prakticky všech aspektů života společnosti. „Je tedy zřejmé, že členství v EU více či méně proměňuje všechna odvětví a oblasti života. Obecně je patrný nárůst byrokracie, ale také třeba rozsáhlá dotační agenda spojená s čerpáním peněz z fondů EU,“ z té získáváme velké množství prostředků. Zároveň s tím ale přichází i více regulací a zásahů do života. „Markantně zesílila také regulace mnoha oblastí lidského života, například ta spojená s environmentálními ohledy, s mediální nálepkou Green Deal,“ uvedl Kovanda s tím, že takové regulace zásadně zasahují do páteřního průmyslu ČR, do automobilového.

„Regulace v oblasti třeba automobilové výroby už jsou dnes tak rozsáhlé, že ohrožují její vlastní ekonomickou rentabilitu. Jedná se například o přísné emisní limity a testy, které vážně ohrožují i kondici českého automobilového průmyslu,“ napsal Kovanda a položil si otázku, zda by to bylo jiné, kdybychom v unii nebyli. „Je ovšem otázka, do jaké míry bychom zůstali tohoto vývoje ušetřeni, pokud bychom setrvali mimo EU. Pokud by totiž měly u nás vyráběné vozy na tamním trhu uspívat, stejně by ony normy musely splňovat,“ uvedl ekonom a dodal, že na evropský jednotný trh vyvážíme přibližně 85 % zboží a nemáme žádný srovnatelný trh, kam bychom svou výrobu mohli nasměrovat. Evropská unie citelně zvedla naši ekonomiku, ovšem zahltila ji i regulacemi a byrokracií, které prosperitu nahlodávají.

Lukáš Kovanda ostře odmítá možný czexit. Ten by pro nás znamenal střelbu do vlastní nohy. „Pokud by Česká republika z EU po vzoru Británie vystoupila, je to jako bychom se dobrovolně střelili do nohy. Alespoň z ekonomického hlediska je tedy rozhodně rozumné czexit odmítat,“ napsal Kovanda a dodal, že pohled nikdy nesmí být černobílý. Zastánci našeho členství v EU správně obhajují pozitiva výhod unie, ale, poznamenává ekonom, jsou jednostranní, odmítají unii kritizovat. Přitom důvody pro kritiku jsou velmi zásadní. A prospěšné, protože kritika posouvá společnost kupředu.

„Mnozí z těch, kteří czexit – správně – odmítají, současně sklouzávají k jakési ideologické předpojatosti. Odmítají připustit vlastně jakoukoli stinnější stránku evropské ekonomické integrace. Činí tak mnohdy zjevně s dobrým úmyslem, aby zdůrazněním některé její slabší stránky zbytečně nenahrávali extrémním kritikům EU či přímo stoupencům czexitu. Jenže máloco je černobílé jako šachovnice, a tak je jejich dobrý úmysl další příslovečnou dlaždicí na cestě do czexitového pekla. Tím, že líčí evropskou ekonomickou integraci pouze ‚bíle‘ a odmítají připustit její ‚šedé‘ či dokonce ‚černé‘ momenty, se z nich nejen v očích stoupenců czexitu stávají eurohujeři. Jakmile ve veřejné debatě takovou nálepku dostanou, ztrácejí svůj kredit a končí u přesvědčování přesvědčených. To je velká škoda,“ je přesvědčen Kovanda.

Od doby našeho vstupu na jednotný trh unie stoupl náš vývoz na tento trh dvojnásobně. Stále vyvážíme přes 85 % zboží právě do zemí EU. Připravit se dobrovolně o přístup k takovému trhu by byla ona střelba do vlastní nohy, myslí si Kovanda. A chválí obhájce našeho členství, že právě tuhle otázku hájí. „V tomto mají odpůrci czexitu pochopitelně naprostou pravdu,“ napsal na twitteru.

Ale jakmile dojde na nevýhody našeho členství, přemění se racionální obhájci na fanatické ideology. „Jenže když dojde na otázky jiné, pravdu mnozí z nich náhle nahrazují ideologií,“ napsal Kovanda a pustil se do tématu eura, kteréžto se v posledních měsících stává pro proevropské politiky otázkou číslo jedna. „Pravdou – z jejich hlediska nepříjemnou – je totiž třeba také to, že jednotná měna euro za současných podmínek nemusí nijak přispívat k prosperitě České republiky.“

Ekonom zkonstatoval, že otázka i hodnota eura se od našeho vstupu v roce 2004 podstatně změnila. „Eurozóna se od roku 2004, kdy se Česko vstupem do EU zavázalo euro přijmout, celkem zásadně proměnila – a proměňuje. A měla by se tedy vyvíjet i diskuse o euru,“ je přesvědčený Kovanda.