Polášková se domnívá, že období zavřených škol i kroužků je pro děti strašně dlouhé. „Jsou demotivované, narůstá u nich deprese, a to i u dětí z prvních stupňů základních škol. Jsou apatické, bez zájmu o školu, sport, kolektiv, kamarády i o sociální kontakty. Vidím u nich jakousi odevzdanost,“ míní Polášková a dodává, že narůstají i problémy v rodinách, nejen mezi dětmi a rodiči, ale i mezi rodiči samotnými. Děti podle ní psychicky i fyzicky strádají.

Podle jejích slov by pomohlo otevřít školy, kroužky a sport. „Až padesát procent našich dětských sportovců se závodním sportem skončilo. A začínat znovu bude těžké. Děti si zvykly, že jsou doma, mají mobil a notebook. Chodí sice ven, ale to je nespasí,“ míní Polášková.

Domnívá se, že děti do škol musejí. „Ano, školy a školky jsou významným článkem v šíření koronavirové epidemie, ale nemůžeme další měsíce či roky takto omezovat miliony dětí ve snaze zachránit seniory před covidem. Máme zde možnosti, jak minimalizovat šíření nákazy ve školách, ať už je to nošení roušek či respirátorů, testování školáků. V ochraně seniorů jsme zaspali, v přípravě očkování také, za toto ale nemohou nést vinu naše děti,“ dodává dětská lékařka. Vláda by podle jejích slov měla veškerou energii věnovat k propracování systému ochrany, testování a očkování rizikových skupin. Měla by dovolit dětem normálnější život. 

Testování dětí si v našich podmínkách však nedovede představit. „Pokud by se použily testy ze slin či kloktací testy, bylo by to teoreticky možné. Nahnat děti první hodinu všechny do třídy, kde se hromadně otestují, trochu postrádá smysl, neboť ti pozitivní během této akce nakazí velkou část třídy. Smysl by mělo každého žáka otestovat ještě před vstupem do prostor školy, což bude poměrně náročné. Ale není to nemožné,“ zmínila.