„Již v předchozím zrušujícím usnesení odvolací soud uvedl, že pokud obvodní soud v napadeném rozsudku dospěl k závěru, že všechny provedené důkazy pouze potvrdily obhajobu obžalovaných a ani jeden z provedených důkazů nevede k závěrům o tom, že by obžalovaní naplnili skutkovou podstatu zažalovaných přečinů po objektivní i subjektivní stránce, je takovýto závěr obvodního soudu v diametrálním rozporu s provedenými důkazy,“ stojí v rozsudku senátu vedeného soudcem Richardem Petráskem.

Přesto podle rozsudku obvodní soud, míněna Helena Králová, která se ocitla kvůli zprošťujícím verdiktům pod palbou tvrdé kritiky, v odůvodnění napadeného rozsudku opětovně uvedl, že ani jeden z provedených důkazů nevede k závěru o tom, že by obžalovaní naplnili skutkovou podstatu žalovaných skutků po objektivní i subjektivní stránce. „Obvodní soud tedy opětovně pominul, že obhajoba obžalovaných je v diametrálním rozporu s řadou níže uvedených důkazů. Odvolací soud se ztotožňuje s názorem státního zástupce, že se obvodní soud náležitě nevypořádal s rozpory mezi výpověďmi obžalovaných Mgr. Nečasové, ing. Páleníka a ing. Kovandy v přípravném řízení a v hlavním líčení,“ napsal soudce Richard Petrásek.

ROZSUDEK SI PŘEČTĚTE ZDE

Podle rozsudku soudkyně Helena Králová hodnotila důkazy jednostranně ve prospěch obžalovaných. „Má to být konkurz na soudce, který nás odsoudí?“ položila si po líčení řečnickou otázku jedna z obžalovaných osob, která si z obav před možným obviněním z ovlivňování soudu přála zůstat v anonymitě. „Odůvodnění odvolacího soudu je jako přes kopírák s tím minulým. Pokud nalézací soud má jednostranně hodnotit důkazy v náš prospěch, tak odvolací soud dělá naprostý opak a jednostranně podporuje i ta tvrzení obžaloby, která nejsou ničím podložena a byla zcela vyvrácena. Odvolací soud ve svém zdůvodnění zcela ignoruje veškeré důkazy, které tvrzení obžaloby jednoznačně vyvracejí, či ji dokonce usvědčují z účelové manipulace s fakty, nebo dokonce ze lži,“ rozhořčil se jeden z obžalovaných.

Nad rozsudkem se na Facebooku pozastavil například i někdejší mluvčí ČSSD a šéf webového projektu Česká justice. „Právě tato věta zdá se být zásadní. Helena Králová je stále soudkyně a z pozice soudkyně hodnotí skutečnosti předkládané obhajobou a obžalobou, jíž v demokratickém právním státě není součástí. Existují tisíce případů, kdy se soudce ztotožní s obžalobou nebo s obhajobou, přičemž k tomu má důvody, které předkládá písemně. Protože odvolací soud se zcela ztotožnil naopak s obžalobou, o důvodech, proč Helena Králová rozhodla ve prospěch Nagyové, Páleníka a Kovandy, se z usnesení nelze dozvědět nic.“

Sledování, nebo kontrasledování

Vyjma šťavnatých odposlechů partnerů Jany Nečasové (dříve Nagyové) a někdejšího premiéra Petra Nečase, soud řeší zásadní dilema, zda Vojenské zpravodajství z popudu Nagyové sledovalo tehdejší manželku Nečase Radku, nebo provádělo naopak opatření proti možnému sledování. Vojáci tvrdí, že reálné nebezpečí hrozilo, podle zjištění ParlamentníchListů.cz už krátce po svém jmenování premiérem Nečas obdržel výhrůžný dopis. Vojáci tvrdí, že okolí bydliště Nečasové bylo kontrasledováno (zajištěno ochranou proti sledování – pozn. red.), tedy že se služba přesvědčila o tom, že se v blízkosti Nečasové nepohybuje nikdo podezřelý, a nikdo pak už nepokračoval v cestě za expremiérovou manželkou například na nákupy a podobně.

Soud pracuje jako s důkazem s vyjádřením šéfa policejního Útvaru zvláštních činností Vladimíra Šibora, z jehož vyznění vyplývá, že o sledování šlo. Důstojníci ovšem tvrdí, že v tomto vyjádření jsou značné rozpory a metodika policejního sledování není srovnatelná s metodikou sledování a kontrasledování zpravodajských služeb.

„Zcela kategoricky odvolací soud nesouhlasí s hodnocením obvodního soudu, že konstrukce státního zástupce, že Vojenské zpravodajství bylo zneužito ze strany obžalované Mgr. Nečasové za spolupráce obžalovaných ing. Páleníka, ing. Kovandy a ing. Pohůnka, je založena rovněž pouze na úvahách státního zástupce, neboť pro tento závěr nejsou žádné důkazy, které by k těmto závěrům směřovaly. Podle odvolacího soudu názor státního zástupce, že svědci – příslušníci Vojenského zpravodajství vypovídali nepravdivě, nelze důvodně považovat za spekulativní proto, že žádný ze svědků neuvedl, že by byl na něho činěn nátlak či jiné ovlivňování v souvislosti s jeho výpovědí či že by jim hrozil nějaký postih,“ stojí v rozsudku.

Jeden z obžalovaných ale již dříve soudu namítl, aby – lidově – nemíchal jablka s hruškami. Policejní šéf Šibor vycházel při tvorbě svého vyjádření z pár dokumentů a skutečně nezná systém práce vojenských zpravodajců. Přesto bylo Šiborovo vyjádření přijato jako klíčový důkaz. „Státní zástupce se neustále snaží podsouvat soudu, že Vojenské zpravodajství mělo provádět ochranu rodiny svědka Nečase, a pozastavuje se nad tím, že ji mělo pravidelně ukončovat po jeho návratu do místa bydliště. Ve skutečnosti bylo úkolem operativy Vojenského zpravodajství prověřit informaci o možném výskytu bezpečnostního rizika vůči rodině bývalého premiéra, což opakovaně potvrdili všichni svědci. Toto jsou dvě naprosto odlišné činnosti. Je naprosto zásadní rozdíl mezi prověřováním informace (ať již jakékoli) a poskytováním ochrany tak, jak se to soudu snaží vnutit obžaloba, tedy provádět osobní ochranu stanoveným osobám. K takové činnosti není Vojenské zpravodajství určeno a ani takovou činnost v rámci této akce operativa Vojenského zpravodajství neprováděla a nebyla k takové činnosti úkolována,“ tvrdil jeden z obžalovaných ve své suplice k prvnímu rozhodnutí městského soudu, které vrátilo rozsudek k první instanci.

Ale odhlédněme od složitých důkazních tahanic k jedné velmi podstatné věci. Soudkyně Helena Králová, které odvolací soud kauzu Nagyová – Vojenské zpravodajství odebralo, byla léta jednou z nejlépe hodnocených soudkyň Obvodního soudu pro Prahu 1. Nyní, když v mediálně velmi sledované kauze vynesla několik osvobozujících rozsudků už jí najednou není a na scénu přijde soudce jiný. A jak to zdůvodnil senát soudce Petráska? „Podle judikatury Ústavního soudu se nařídí projednání a rozhodnutí věci jiným samosoudcem zpravidla tehdy, jestliže lze mít pochybnosti o nepodjatosti dosavadního samosoudce ve vztahu k projednávané věci, se zřetelem na rozsah a povahu vad, jež odvolací soud zjistil v rámci odvolacího řízení, anebo v případě nerespektování právního názoru vysloveného v předchozím rozhodnutí odvolacího soudu. Podle nálezu Ústavního soudu postup odvolacího soudu by neměl být pravidlem, leč spíše výjimkou. Nikoliv běžnou je však i situace, kdy v trestním řízení odvolací soud třikrát zruší rozsudek soudu I. stupně a až poté nařídí, aby věc byla projednána a rozhodnuta v jiném složení senátu,“ stojí v odůvodnění rozsudku.