Řecko navíc rozehrálo partii pokeru, ve které jsou sázky velmi vysoké. Vláda vydala dekret, dle kterého bude možné vysát rezervy z celého veřejného sektoru a údajně plánuje znárodnit bankovní sektor. V neposlední řadě se hovoří o zavedení paralelní měny sloužící k uhrazení závazků pro případ, že budou finanční rezervy vyčerpány. Tsipras sice stále trvá na tom, že chce v Řecku udržet euro, ale nezdá se, že by měl pro vyjednávání s mezinárodními věřiteli jasnou a srozumitelnou strategii. Za klíčové považuje řecký premiér dohodnout se s nimi na snížení zadlužení země, které nyní dosahuje 175 % HDP.

Začátkem tohoto měsíce se Tsipras sešel s Putinem. Původně byla schůzka plánována až na květen, ale nakonec byla uspíšena a stala se jakousi předehrou k jednání mezi Tsiprasem a zástupci Gazpromu o plánovaném plynovodu. Zatímco většina řeckých politiků se myšlence přijmout větší pomoc od Ruska brání, ministr obrany Panos Kammenos se nijak netají tím, že by s takovou variantou velmi rád souhlasil. Ostatně ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov již naznačil, že Moskva by na takovou žádost patrně reagovala kladně.

celý text v angličtině najdete ZDE

Setkání s Putinem lze tedy brát jako Tsiprasův pokus zvýšit tlak na řecké věřitele. Oznámení o plánu vybudovat plynovod mezi Ruskem a Řeckem v některých kruzích ještě více zvýší obavy o obrácení Řecka směrem na východ v případě, že budoucí jednání s věřiteli selžou. I když je stále možné, že se podaří Řecku zaplatit ještě před uplynutím květnové lhůty, k jistotě má tato varianta daleko. Žádná rozvinutá země se zatím vůči Mezinárodnímu měnovému fondu či dalším podobným institucím nedostala do platební neschopnosti. Ovšem v případě Řecka se zatím zdá, že je tomu skutečně blízko.

Podobný vývoj opět vybízí k otázce možného odchodu Řecka z eurozóny. Možnost tzv. „Grexitu“ ještě není zažehnána a je zároveň obtížné předvídat, jaký by měla dopad. V současnosti vlastní více než 80 % řeckého dluhu instituce, zatímco v roce 2011 měli ve své moci řecké dluhopisy soukromí investoři. To by mohlo snížit pravděpodobnost dalších otřesů a jejich dalšího šíření napříč eurozónou. Ovšem i nejoptimističtější scénáře hovoří o tom, že by HDP eurozóny pokleslo o 1,5 %, což je více, než tvoří současný příspěvek Řecka. Za největší riziko je pokládána skutečnost, že by Grexit ukázal, že členství v eurozóně není nevratné, což by změnilo vnímání rizik z pohledu investorů.

Ať už nakonec ke Grexitu dojde nebo ne, stále troufalejší Athény by mohly zvýšit obavy investorů z populistických a euroskeptických stran v EU. V tomto ohledu může volební výsledek v Řecku představovat pouze první předzvěst budoucího politicko-ekonomického zemětřesení na evropském obzoru.