Před rokem ruský prezident Vladimir Putin udělil Puškinovu medaili českému písničkáři Jaromíru Nohavicovi, který ocenění dostal mj. za zásluhy o upevnění přátelství a spolupráce mezi národy a sbližování a vzájemné obohacování národních kultur. Nohavica už během totality zpíval kromě vlastních písní i texty ruských básníků Bulata Okudžavy či Vladimíra Vysockého.

Toto Nohavicovo ocenění vzbudilo bouří. Celý „skandál“ byl podle Markvarta o tom, že se jedná o cenu ruskou, navíc předávanou Vladimírem Putinem. Ihned se začaly vypočítávat domnělé Putinovy prohřešky proti demokracii a humanitě, od sestřelení letu MH17 až po ovlivňování voleb v USA. „Pro pořádek podotýkám, že ani jedna z uvedených věcí se nás vůbec netýkala,“ dodává analytik.

Tomáš Halík – jenž mj. před 5 lety v Londýně převzal Templetonovu cenu za duchovní činnost v době komunistické totality – v pondělí převezme Kříž za zásluhy 1. třídy Záslužného řádu Spolkové republiky Německo, za jeho údajný přínos k česko-německému usmíření, na kterém se i dle vlastních slov podílel hlavně v 90. letech.

Markvart na toto nové ocenění stejnou metodikou, jakou použila „havlérka“ před rokem na Jarka Nohavicu, došel ke zjištění, že „na rozdíl od Puškinovy ceny, která je cenou za kulturu, literaturu a umění, je Záslužný kříž vyznamenáním za práci, která přispívá k ‚mírovému růstu‘ Spolkové republiky Německo, cenou čistě politickou“.

Pokud se bavíme o osobnosti udělovatele vyznamenání, tedy spolkového prezidenta Franka-Waltera Steinmeiera, sluší se podle Markvarta připomenout, že byl v letech 2013-2017 ministrem zahraničních věcí kancléřky Merkelové, kdy se významnou měrou podílel na tvorbě její neblahé migrační politiky a byl nejhlasitějším zastáncem vstupu Turecka do EU. To jsou témata, která se České republiky naprosto bytostně dotýkají, dodává analytik.

Zdůrazňuje, že Německo je naším bezprostředním sousedem, jehož pokusy o dominanci v rámci střední Evropy jsme pravidelně okoušeli už od 9. století, kdy jsme ještě ani nevěděli, že bude nějaká obávaná velkoříše i na východ od nás. „Ostatně panslavisté a slavjanofilové (z nichž nutně ne všichni zdůrazňovali vedoucí úlohu Ruska) u nás začali zvedat hlavu až v 19. století, tedy přesně o 1000 let později,“ zmiňuje ve svém komentáři.

„Na rozdíl od písničkáře Nohavici, který nikdy neměl a nemá osobní politické ambice, je Halík osobou, která se v politice angažuje a neskrývá své politické aspirace, ani snahu o ovlivňování veřejného mínění z pozice jakéhosi ‚morálního etalonu‘, na který si tak rád hraje,“ podotýká Markvart.

Jeho ocenění za cosi, co měl údajně vykonat před 25 až 30 lety, podle analytika tak nutně vyvolává pachuť ovlivňování obsazení postu pražského arcibiskupa, ke kterému může dojít v řádu několika měsíců. „Halík, sám velký příznivec nelegální migrace a další integrace do EU pod vedením Německa, by se tak stal velmi užitečným nástrojem našich západních sousedů a jejich politiky,“ varuje.

V kontextu s tím si Markvart všímá, že o tom česká média, spisovatelé a publicisti mlčí. „Jak je možné, že ještě nebijí na poplach a nevykřikují do světa své mantry o ohrožení, podřízení, vlastizrádcích a užitečných idiotech?“ dodává s podivem Markvart na závěr.