Miloš Zeman v Lánech přijímá v abecedním pořadí kandidáty na vedení ministerstev. Potíž, jak se očekávalo, nastala u písmena L, tedy u Jana Lipavského od Pirátů, který má být v nové vládě ministrem zahraničí. Podle zdrojů z Hradu prezident Lipavskému doporučil, aby se kandidatury na ministra vzdal. Petr Fiala však vládní sestavu měnit nechce. „Pokud by pan prezident trval na výhradách vůči jednomu mnou navrženému kandidátovi, pak bych pokládal za nutné, abych podal kompetenční žalobu. A to proto, aby se jednou provždy vyjasnilo, jaké jsou pravomoci premiéra a prezidenta v této věci,“ řekl v rozhovoru pro ČT.

Šéf lidovců Marian Jurečka již dříve řekl, že pokud by Zeman vládu nejmenoval tak, jak ji Fiala představil, tak bude kompetenční žaloba podána. A pro CNN Prima News předsedkyně TOP 09 Markéta Adamová Pekarová uvedla, že v tomto případě ani jiná varianta v podstatě neexistuje a že nechtějí ustupovat jako premiér Babiš. Petr Gazdík ze STAN, který u Zemana v Lánech již byl, věří, že se oba ústavní činitelé dohodnou. Šéf SPD Tomio Okamura řekl, že tak nekompetentního ministra jako Jana Lipavského by nejmenoval také a doplnil, že pětikoalice má osobnosti, které by tuto pozici mohly zastávat.

Zda by Petr Fiala mohl s kompetenční žalobou uspět komentoval i ústavní právník Pavel Hasenkopf. Ten v této televizi řekl, že už Tomáš Garrigue Masaryk uspěl ve zhatění plánů odsunout prezidenta do ceremoniální role. „A vymohl si ústavní změnu, aby vládu nevolil Parlament, ale jmenoval ji prezident. Teprve v roce 1993 se tento Masarykem nastavený systém právních vztahů mezi premiérem, prezidentem a vládou vychýlil ve prospěch premiéra,“ zabrousil do minulosti.

 „Ale k posunu došlo pouze v tom smyslu, že prezident je při jmenování povinen držet se v mezích premiérových návrhů, nesmí mít žádné své vlastní nominanty. Ale nedošlo k posunu v tom smyslu, že by prezident musel všechny premiérovy návrhy přijmout. Pokud by tomu tak bylo, tak by takový příkaz ústava obsahovala výslovně, podobně jako v jiných případech, kdy říká, že prezident něco udělat musí,“ podotkl a odkázal na články 74 a 75 ústavy, které se týkají odvolávání ministrů a vlády.

„Není dokonce vyloučeno, aby premiér navrhl více kandidátů, než je třeba jmenovat. To dříve nebylo, dříve prezident neměl vůbec povinnost se premiéra na něco ptát, a pokud se ho ptal na doporučení, koho chce do vlády, dělal to z důvodů své politické soudnosti, ne povinnosti. Třeba ministr zahraničí Beneš byl jasným osobním nominantem Masaryka a takovým byl ve všech vládách, než se stal prezidentem. Jednu dokonce vedl,“ připomenul ústavní právník.

Je přesvědčen, že prezident právo odmítnout ministra má, i když si politologové dlouho myslí, že nemá. Podle Hasenkopfa pro právo odmítnout ministra svědčí jak systematický, tak historický výklad daného článku ústavy. Na sociálních sítích pak uvedl, že pokud Fiala kompetenční žalobu podá, „nezbyde mi nic jiného, než nabídnout Hradu ucelenou právní argumentaci, vedle které ta žaloba bude vypadat úplně směšně“.

Svůj výklad ze CNN Prima News pak doplnil: „Článek 68 odst. 2 ústavy zní: Předsedu vlády jmenuje prezident republiky a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů.

Pokud by měla být pravda, že prezident je povinen nejen se pohybovat v mezích premiérova návrhu, ale nadto mu i vyhovět, muselo by toto ustanovení znít např. takto: Předsedu vlády jmenuje prezident republiky a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů; návrh předsedy vlády prezident přijme. (Srovn. obdobnou metodu právní úpravy v čl. 74 a 75.)“

A k vzniklé situaci měl Hasenkopf ještě jednu, nikoliv právní poznámku. Tedy že pětikoalice má parlamentní většinu, ale nezastupuje většinu voličů.

„Koalice má 2 333 681 hlasů. Opozice má 1 972 050 hlasů. Propadlo 1 106 153 hlasů,“ připomenul Hasenkopf a spočítal, že SPOLU a PirSTAN tedy reprezentují 43,12 % všech, kdo ve volbách hodili lístek do urny.

„Prezident má respektovat všechny voliče, má brát ohled i na ty, kteří skončili v opozici a jejichž hlasy propadly – to je jeho role. Nota bene v situaci, kdy Fiala nedrží svůj bezprostředně povolební slib, že bude lidi spojovat a chce být premiérem všech a rozhodl se ve Sněmovně svými 108 hlasy opozici ve všem převálcovat,“ dosadil tato fakta do kontextu. K ‚převálcování opozice‘ došlo například při volbě místopředsedů Sněmovny, kdy pětikoalice odmítla jeden tento post dát hnutí SPD, které má ve Sněmovně 20 poslanců a také Radku Vondráčkovi a Karlu Havlíčkovi, které navrhlo hnutí ANO.