Před listopadem 1989 lidé cítili nespokojenost i strach. Nespokojeni byli, neboť viděli, že na Západě se žije po všech stránkách lépe než v propagandou opěvovaném komunistickém státě dělníků a rolníků. Strach měli z udavačů, kterými byla tehdejší společnost totálně prolezlá. Mohl vás udat soused, mohla za vámi přijít Státní bezpečnost, mohl vás požádat o pomoc a skrytě vyhrožovat „nepřejte si nás, pokud nevyhovíte“. Společnost byla prostoupena strachem.

Bohužel, dnes se prý situace tak trochu opakuje.

„I dnešek má své šiřitele strachu, ale jde o jednotlivé, i když mocné skupiny uvnitř policie a státních zástupců, kteří se snaží řídit a ovládat společnost prostřednictvím udavačství a strachu. Jde o ostrůvky těch, kterým se stýská po moci svých předchůdců na generální prokuratuře nebo u StB a tak si vytvářejí jakési soukromé diktaturky uvnitř represivního systému a vzájemně se ubezpečují, jak zachraňují společnost. Politici pak neřídí tyto nosiče strachu, jen jim někdy z naivity nebo vypočítavosti pomáhají a současně se stávají i jejich oběťmi. Jsme tedy naštěstí v úplně jiné situaci - všudypřítomný strach už není tím, co řídi každodenní život naší země. A to je moc dobře,“ zdůraznil Rath v komentáři uveřejněném na blogu Aktuálně.cz.

• Celý komentář naleznete zde

Šiřitelé strachu se však nevzdávají a podle Ratha vymýšlejí zákony, které mají svobodě znovu utáhnout šrouby, třeba zákony potírající údajné šíření nenávisti na internetu. Lidé, kteří tyto zákony prosazují, si sice neříkají komunisté, ale Rath má za to, že jsou vlastně úplně stejní.