Psaropoulos se vydal na řecké ostrovy, kde zdokumentoval nejen příběhy uprchlíků, kteří na nich dnes žijí, ale i životy Řeků, kteří jsou vystaveni obrovskému náporu nově příchozích. Dva zcela odlišné osudy, které se proplétají ve směsici tolerance, násilí i nepochopení.

Rusde Edris je mladý Syřan, který v současnosti žije na ostrově Chios se svojí osmnáctiletou manželkou. Jednou se procházeli před místní radnicí, když v tu chvíli jim cestu zastoupili dva Řekové a nutili jeho ženu, aby odložila svůj šátek. „Pili víno. Mluvili řecky. Jeden byl velký, vysoký muž. Jen jsem chtěl chránit svou ženu,“ řekl Rusde zatímco ukazoval svoje jizvy na zádech, které mu nožem způsobili útočníci. Jeho žena přišla při útoku o ještě nenarozené dítě. Policie však pro něj nic neudělala, jelikož útočníci byli místní.

Lidé mají strach

Lidé na ostrovech se bojí. Jeden druhého. Protiuprchlické demonstrace nejsou ničím neobvyklým, stejně tak jako nepokoje ze strany uprchlíků. „Byl jsem v parku s kamarádem. Nějací lidé se na nás vrhli a policie přijela a rozdělila nás. Jeden člověk mě trefil kamenem a další mě praštil klackem,“ řekl mladík Ali Ali.

„Jsem muslimka. Zahaluji si hlavu. Jim se to nelíbí. Proč?“ ptala se Bušra Ašehová, učitelka angličtiny, která přišla o manžela během sebevražedného atentátu v Sýrii. Šátek přes hlavu ji vysloužil mnoho kritiky ze strany mužů i žen.

Za stupňující se nepřátelskou atmosférou jsou také malicherné zločiny ze strany uprchlíků. „Před pětí měsící byly okradeny dvě patnáctileté dívky, utrhli jim tašky přímo z ramen jen támhle přes ulici. Jedna z nich byla moji kmotřenkou. Bylo osm hodin večer. Kdo takové věci dělá?“ tázal se místní opravář aut Yiorgos Piologlou. „Nastane chvíle, kdy věci naberou špatný směr... lidé mají strach.“

Nedaleko od města je vládou postavený uprchlický tábor. Obyvatelé přilehlých vesnic si pravidelně stěžují na to, že přicházejí o věci, o kuřata, zeleninu, že se jim někdo vloupává do domů a bytů, což také přispívá ke zhoršující se atmosféře.

Celý text zde

„Nemůžete vysvětlit starým lidem, kteří přišli o penzi a takřka nemají na léky, proč dostávají uprchlíci jídlo zdarma,“ poznamenal místní pekař. „Chápu, že pomoc přichází od zahraničních humanitárních organizací, ale mnoho lidí to nechápe. A někteří zde mají hlad.“

K současné situaci všudypřítomného strachu ale vedlo mnoho zlomových událostí, z nichž tou hlavní, která zlomila důvěru místních v jakékoliv kloudné řešení, byla dohoda EU s Tureckem, která z řeckých ostrovů udělala oficiální nárazníkovou zónu pro příchod uprchlíků do Evropy. Ta totiž funguje pouze teoreticky a navracení uprchlíků zpět do Turecka trvá mnohem déle, než se původně počítalo.

To vedlo k tomu, že uprchlická zařízení s kapacitou 7500 lidí jsou již dvojnásobně zatížená a z ostrovů se tak staly obrovské detenční oblasti, v nichž někteří uprchlíci přebývají již déle než půl roku. „Oni tu nechtějí být, my je tu nechceme. Stalo se z nás odkladiště,“ poznamenal místní taxikář Antonis Patsoulas.

EU nás nechává na holičkách

Dlouhodobý pobyt uprchlíků mimo jiné vedl i k nejednomu etnickému konfliktu mezi jimi samými a situace se nezlepšuje. Nejprve nastal konflikt mezi Syřany a Afghánci, poté se vzepřeli svoji situaci Pákistánci a zatím největší nepokoje se odehrály minulý týden přímo na ostrově Lesbos, během kterých byly zničeny dvě třetiny uprchlického tábora Moria, což zanechalo dva tisíce lidí bez přístřeší.

Nejistota místních obyvatel se přelila i do politické situace. Starosta Chiosu, Manolis Vournous, byl původně pro výstavbu uprchlických zařízení ve snaze pomoci co největšímu počtu lidí. Proti jeho plánům se však bouří čím dál více obyvatel ostrova. A slibovaná pomoc z Evropské unie stále nepřichází.

„Prosazuji jejich politiku, abych zabránil tomu, že budou Německo, Itálie, Rakousko, Maďarsko a Španělsko zaplaveny uprchlíky,“ řekl Vournous. „A EU nám na to ani nepošle peníze; ale také bych očekával, že nám pomůže s rozvojem ekonomiky, ukáže nám, že nebudeme vždy jen okrajovou oblastí, ale oni o to nemají nejmenší zájem.“ A zatímco jemu se nedaří, podpora opozičním politikům s radikálními návrhy stále roste.