Syrská rodina prchla ze své válkou zničené vlasti a nakonec skončili ve Skotsku. Dvaačtyřicetiletý otec čtyř dětí s pětatřicetiletou manželkou jsou podle vlastních slov šťastní, že se dostali do země, kde se zrodila moderní demokracie.

„Lidé se tu k nám chovají opravdu dobře, opravdu velmi pěkně. Skotsko je krásná země. Miluju zdejší počasí, mám rád zimu. Ale šest až sedm měsíců v roce tu není kam jít,“ posteskl si otec rodiny Abd, jehož skutečné jméno redakce britského deníku zná, ale pozměnila ho, aby nedošli úhony ti členové jeho rodiny, kteří stále žijí v Sýrii.  

Celý text v angličtině najdete zde

Abdovi se zdá, že ostrov je plný starších lidí, kteří sem přišli zemřít. „Nic se tu neděje, nudím se tady. Mám z toho deprese. Zdá se mi, že tu můžu udělat jen jednu věc – zemřít. Zemřít, nic jiného mi nezbývá,“ říká Syřan.

Doufal prý, že se dostane s rodinou do Londýna či do Manchesteru, ale nestalo se tak. Vždy, když začne mluvit o stěhování, místní ho usadí poznámkou, že bylo vynaložena spousta peněz, aby se mohl z uprchlického tábora na Blízkém východě dostat až na ostrov Bute, takže má být vděčen a zůstat, kde je. „Cítím se ponížený. Nepřišel jsem sem, aby někdo kontroloval každý můj krok,“ doplňuje uprchlík. Kdyby se dostal do Londýna či do Manchesteru, dostal by se prý do muslimské komunity v některém z těchto měst a cítil by se líp, rychleji by se učil anglicky a snáz by si našel práci.

Do Británie se Abdova rodina dostala v listopadu 2015 v rámci programu přesídlení 20 tisíc těch nejohroženějších Syřanů z uprchlických táborů do roku 2020. Uprchlíci v Británii získali status ochrany, s nímž mohou pracovat. Abdova rodina je podle vlastních slov vděčná za možnost žít v míru a bez bombardování. Právě před padajícími bombami prchli prý ze syrského Homsu do uprchlického táboru v Libanonu a odtud dál do Evropy.