Petro, máme po volbách. Co říkáte na výsledek?

Co mám na to říct…? Dalo se to předpokládat, že to dopadlo, jak dopadlo po těch veletočích, které jsme tady poslední půlrok zažívali. Mám pocit, že lidi, kteří volí pravici, k volbám nešli. A ti spořádaní a poslušní, třeba i důchodci a podobně, ti volí tu stejnou stranu a stýská se jim po starých zlatých časech.

A koho jste volila vy?

Tak upřímně, já jsem šťastná, že se v našem obvodě na Praze 6 nevolilo. Protože bych skutečně nevěděla, koho mám volit. Vážně! Jsem z toho opravdu hodně zklamaná. Nelíbí se mi, co se v tomhle státě děje, ale na druhou stranu se nedivím. Zkrátka to k tomu spělo hrozně dlouho. Víte, lidi vydrží strašně moc, ale ne všechno. A teď to dali jasně najevo. Jak říkávala už moje babička – celá kráva je do polévky moc!

Jak je to s Vámi, nepřišla někdy nějaká nabídka, abyste se dala na politiku?

Ne, nebyla a jsem ráda. Ani náhodou bych do toho nešla. Mám pocit, že lidi, kteří jsou úspěšní, daří se jim, tak do politiky nejdou. A pokud jdou, tak to už samo osobě ledasco napovídá. Pokud to třeba náhodou nejsou lidi, kterým to jde, mají zázemí, ale chtějí toho třeba ještě víc. Nebo oni třeba do té politiky i vstupují s tím, že to myslí dobře a upřímně, ale pak je to semele takovým způsobem, že se ani nestačí divit.

Myslíte někoho konkrétního?

Nemusí to být jen lidé z našich řad, tedy umělci. Ale třeba vezměte si takový Pavel Bém. To byl úžasnej doktor, zabýval se drogovou problematikou, tedy tématem, které lidí zajímá. Měl v tom docela jasno, řadě lidem pomáhal. A podívejte se, co se z něj v té politice stalo. A takových je samozřejmě víc. Já bych tam nešla ani za zlaté prase.

A nemyslíte si, že umělci mohou být v politice prospěšní, třeba právě tomu svému oboru?

Ne! Určitě ne! Umělci prostě nemají v politice co dělat. Mají lidi bavit, mají dělat to, co umí, co je jim vlastní. Politiku mají přenechat jiným.