Policie rok a půl zkoumala knihu Základy tauhídu a nakonec došla k názoru, že splňuje znaky trestného činu „založení, podpory a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka“.

K nejproblematičtějším pasážím knížky podle protiislámského aktivisty a bývalého muslima Lukáše Lhoťana, jenž loni podal trestní oznámení, patří tato: „Značná část víry v jedinečnost uctívání Alláha si žádá zavedení islámské legislativy šaríi, zvláště v zemích, kde muslimové tvoří většinu populace. Alláhův zákon musí být znovu zaveden v takzvaně muslimských zemích, kde vlády vládnou podle dovozených kapitalistických či komunistických ústav.“

Celý text je ZDE

V publikaci se dále se uvádí, že je „nutno své neislámské vlády upřímně nenávidět a pohrdat jimi“. Na jiných místech se hovoří o nadřazenosti věřících muslimů nad nevěřícími (nemuslimy) a jsou tu citovány texty, kde Alláh proklíná židy a křesťany. Chválí se tu také tresty jako sekání údů a kamenování.

Za vydání a distribuci knihy prý hrozí arabistovi a muslimovi Sáňkovi až deset let vězení.

Podle Lhoťana by soud, který se bude zabývat islámskou publikací, mohl být prvním krokem k odebrání registrace muslimské obce coby náboženské organizace. Knihu autora Bilala Philipse, který má do Británie či Německa zakázaný vstup, totiž vydala Muslimská obec v Praze a brněnské Ústředí muslimských obcí se sídlem v Brně. Lhoťan argumentuje tím, že například ultrapravicová Dělnická strana byla zakázána také kvůli napojení na ideologii šířící nenávist, na národní socialismus.

Důležité nebude to, co je v knize napsáno, ale proč byla vydána

Podle ústavního právníka Jana Kysely nebude podstatné zkoumání toho, co je v knize napsáno, ale proč byla vydána. „Zda kvůli penězům, šíření nenávisti či poučení. Všechny tyto situace mohou mít odlišné následky,“ řekl vedoucí katedry politologie a sociologie pražské Právnické fakulty UK.

„Ale rušit kvůli vydání knihy nejen vydavatele, ale i někoho, kdo je za ním, tedy náboženskou obec, mi přijde jako konstrukce když ne bizarní, tak určitě pochybná. Na náboženskou obec byste dosáhl jedině tehdy, kdybyste doložil, že určité náboženství nejen systematicky hlásá nenávist, ale že tam hrozí nebezpečí, že se přejde od slov k činům. Takže táhnout tu linku takto komplikovaně přes několik mezistupňů mi přijde krajně nepravděpodobné,“ dodal Kysela.