Ministerstvo zahraničních věcí Ruské federace zveřejnilo včera zásadní dokument. Tématem jsou bilaterální vztahy RF se zahraničními státy a s regionálními seskupeními (Rusko – NATO). V dokumentu se uvádí:

„Vztahy mezi Ruskem a NATO uvízly ve vleklé krizi. Rozhodnutí summitu NATO v roce 2018 v Bruselu potvrdila linii vojensko-politického ‚zadržování‘ Ruska. Pokračuje soustavné posilování koaličního potenciálu NATO v podobě vojenských uskupení a zdokonalované vojenské infrastruktury u našich hranic. Trvale narůstají vojenská přítomnost a rychlý rozvoj vojenské infrastruktury bloku ve východní Evropě a pobaltských státech. Výrazně vzrostly počet i intenzita vojenských cvičení aliance a jejích členských zemí, přesouvajících do regionů sousedících s Ruskem další kontingenty vojsk a těžké vojenské techniky NATO.

Do vojenských aktivit aliance jsou stále víc zapojovány Švédsko, Finsko a další partnerské země. Probíhá výstavba předsunutých velitelsko-štábních útvarů; bylo rozhodnuto o zřízení nových společných velitelství koaličních sil – v Norfolku (USA) pro zabezpečení dopravních koridorů v severním Atlantiku a v arktických regionech, v Ulmu (SRN) pro řízení, plánování a logistickou organizaci vojenských přesunů v Evropě. Pentagon zveřejnil plán výstavby předsunutých skladů vojenské techniky v zemích střední a východní Evropy a v Pobaltí. Narůstá seskupení námořních sil, hlídkujících v Baltském moři. Do Černého moře vstupují častěji námořní síly nečernomořských států aliance, především USA, roste délka jejich pobytu v regionu. Síly NATO zintenzívnily přelety vzdušným prostorem Pobaltí, včetně ‚odvracejících‘ porušení vzdušného prostoru, k němuž z ruské strany nedochází. V Rumunsku byl rozmístěn komplex protiraketové obrany. Podobný objekt má být uveden do provozu v Polsku. Obzvláště znepokojivé jsou plány rozmístit tam americké ozbrojené síly trvale a nedávná dohoda o navýšení tamního amerického kontingentu, ohrožující Zakládající akt o vzájemných vztazích, spolupráci a bezpečnosti mezi Severoatlantickou organizací a Ruskou federací z roku 1997, jeden z mála stále platných dokumentů, povolaných zajistit vojenskou stabilitu v Evropě.

Krok za krokem, avšak systematicky je tak likvidována efektivní architektura evropské bezpečnosti a mezinárodního práva. Odstoupení od klíčových dohod, zajišťujících vojenskou zdrženlivost, za tichého souhlasu většiny členů aliance hrozí novými závody ve zbrojení a návratem k principům epochy konfrontace – názorným příkladem je situace kolem Smlouvy o likvidaci raket středního a krátkého doletu. 

Takové vojenské přípravy NATO přirozeně nemohou zůstat bez adekvátní reakce z naší strany.

Pokračující zatahování balkánských zemí do NATO a snaha ‚nahnat‘ je do bloku stůj co stůj potvrzují neměnný kurs na bezohledné rozšiřování vlastního geopolitického prostoru. Stávající rozpory dál hrotí a situaci v regionu vážně destabilizuje pohrdání právními normami a názorem značné části obyvatelstva, pokud jde o řešení otázky názvu státu Severní Makedonie, nátlak na přijetí Bosny a Hercegoviny do NATO i vytváření ‚Armády Kosova‘, nadbíhající ‚prokosovským silám‘.

V platnosti zůstává i jednostranné rozhodnutí NATO o pozastavení praktické vojenské a civilní spolupráce s Ruskem. Země NATO zároveň odmítají posoudit ruské návrhy, směřující k deeskalaci napětí a k prevenci vojenských incidentů, které obdržely na zasedání Rady NATO-Rusko 31. května 2018. Tyto návrhy zahrnují obnovu dialogu po vojenské linii (počínaje konzultacemi expertů), zaměřeného na otázky ve společném zájmu, jež budí znepokojení Ruska a našich partnerů; přijetí opatření ke snížení vojenské aktivity podél linie dotyku Ruska a NATO (Pobaltí, Černé moře, Arktida) na bázi vzájemnosti; zdokonalení mechanismu prevence nebezpečné vojenské aktivity a incidentů ve vzdušném prostoru a na moři, především v regionech Černého a Baltského moře. Reakce ze strany NATO nepřišla dodnes.

To vše má dlouhodobě destabilizující důsledky pro regionální i euroatlantickou bezpečnost.