Ono ani tolik o diskusi nešlo, tu paní poslankyně moc nepřipouštěla. Hned v úvodu se pochválila, jak chce pomáhat nebohým samoživitelkám... K tomu jsem pouze nesměle podotkl, že bych se raději snažil, aby samoživitelek bylo co nejméně. Aby se o děti starali oba rodiče, pokud možno spolu, ale i samostatně, pokud se rozejdou.

Není snad třeba připomínat, že podpora toho, co je pro společnost negativní  - a to samoživitelství jistě je -  vede jen k tomu, že se tyto negativní jevy rozrůstají.

Vidíme to i u jiných, údajně znevýhodněných skupin obyvatelstva, které si na podporu zvykly. Nic je tak nemotivuje se svou situací něco dělat.

Zanedlouho však bylo jasné, proč paní poslankyně chce samoživitelkám pomáhat. Odmítá totiž, aby o děti po rozvodu běžně pečovali oba rodiče. A to i když bydlí blízko sebe. Vyslechl jsem si tak staré známé předsudky o jednom domově, stěhování... Feministická klišé, kterým jsem se věnoval například v přednášce Předsudky proti střídavce.

Žádné argumenty však poslankyně slyšet nechtěla. Jejím "argumentem" pak bylo, že podle rodičů, kteří mají děti pouze ve své péči, je to tak nejlepší... Jistě.

Pro tyto rodiče. Pro ty, kdo tak uspokojují své vlastnické pudy k dítěti. Ne už tak ovšem pro rodiče, kteří se smějí se svými potomky jen občas vídat. A už vůbec ne pro děti, které tak ztrácejí běžný život s polovinou své rodiny.

Jaroslava Jermanová je sama rozvedená a má děti ve své výlučné péči. Jejich tatínkovi prý laskavě umožňuje, aby se s potomky v týdnu stýkal. Samozřejmě u ní... Je pro ni asi obtížné připustit, že otec má být rovnoprávný rodič, který bude své děti vychovávat, ne jen občasný "stykač". Vyrůstala s matkou a třemi sestrami, měla nevlastního otce. Odborníci přitom hovoří o tom, že rozvodová patologie, či chcete-li patologie samoživitelství, je "dědičná" a šíří se jako pochybný vzor z rodičů na děti...

Jiří Fiala ze spolku K213 označil Jermanovou za hloupou a drzou feministku. Nechci jednat jako on. Rád bych naopak věřil, že i paní poslankyně - a lidé s podobnými názory - jsou schopni se nakonec oprostit od svých předsudků, vlastních tužeb a pocitu nadřazenosti nad druhým rodičem. A uznat, že děti potřebují oba rodiče. Jako rodiče. Ne jako jednoho výlučného "vlastníka" a jednoho víkendového "stykače".

"Nikdy není dost lidí, kteří vás mají rádi." (herečka Bára Srncová, maminka praktikující péči obou rodičů mezi Českem a Švédskem)

Vyšlo na blogu idnes.cz.