Protože jsem byl v článku také zmíněn, viděl jsem jasně, jak překroucené informace zde byly uváděny. Třeba prý že Hodina „o ženách mluví běžně veřejně jako o sviních“. „Doloženo“ to bylo citátem z facebookové diskuse.

 

Ano, opravdu jsem ono slovo použil, ale zcela jinak. Napsal jsem: „Tak to vypadá, že se sem slézají všechny ty svině, které upírají dětem tátu.“ Toto přece není označení všech žen. Dokonce ani nemusí jít nutně o ženy. Upírat dětem tátu mohou třeba i někteří soudci nebo noví milenci matek. Pouze k takovým osobám obojího pohlaví, které se snaží připravit děti o otcovskou péči, tedy směřovalo mé nelichotivé vyjádření. A za ním si stojím. Rozhodně tak ale neoznačuji ženy obecně, ani si nic takového o nich nemyslím.

 

Jestliže vidím, jak byla v textu překroucena fakta mně dobře známá, těžko pak mohu uvěřit i zbytku článku. Celý je vlastně nepříliš dobře maskovanou agitkou extremistického sdružení Jeden domov. Extremistického v tom, že se snaží upírat dětem i rodičům jejich základní právo na péči obou rodičů. Neboli pod záminkou „jednoho domova“připravit dítě o jednoho rodiče. Pochopitelně o otce.

 

Dlouhodobě tvrdím, že feministickým spolkům nejde o skutečnou rovnoprávnost. To by musely být těmi prvními, kdo hájí péči obou rodičů. Ve skutečnosti jim ale jde jen o stálé posouvání hranic a získávání výhod. Tam, kde se jim je za poslední století podařilo získat, jako právě ve výchově dětí, si je všemi prostředky urputně brání.