Podnikal jsem v letech 1991 až 2015. Měl jsem čtyři obchody s rychlým občerstvením, rozjížděl výrobu Novoborského skla a jako soukromý lékař vedl svou chirurgickou ordinaci. Vždy jsem věděl, že mne v podnikání čeká riziko a nikdy mne nenapadlo, že bych od státu mohl požadovat kompenzaci při případné ekonomické ztrátě. Mé obchody s rychlým občerstvením jsem vedl v Poliklinice OÚNZ Prahy 1 a další tři v areálu Nemocnice Na Bulovce (onkologie, plicní a gynekologie). V poliklinice na Prahy 1 jsem podnájem získal v době, kdy tam byla ředitelkou MUDr. Šabatová. Ta již znala mé obchody v areálu Bulovky a požádala mne, abych provozovny otevřel i v její poliklinice.

Za necelá dva roky jsem dokázal, že mnou zavedené rychlé občerstvení prosperovalo. Bohužel, na místo této ředitelky byl dosazen Ing. Bachna, bývalý starosta Prahy 1 a starostou se místo něj stal pan Burgemistr. Ing. Bachna mi dal okamžitou výpověď z mé ordinace a zároveň zavřel i mé obchody. Když jsem mu řekl, že přicházím o cca 300.000 Kč tak mi řekl, že jej to nezajímá a že na něm nevysoudím ani korunu. Důvodem ke zrušení obchodu bude vytvoření nového tržního centra. Obchod i moje ordinace byly zlikvidovány a po dobu deseti let tam byla pouze „díra“. Potom jsem zjistil že ono zbourání realizovala firma Ing. Bachny, který tak získal peníze pro sebe.

V nemocnici Na Bulovce tehdejší ředitel Ing. Brožek mi dal z obchodů výpověď také, výpověď dvouměsíční a tím jsem přišel cca o 200.000 Kč. Naštěstí mezi těmito výpověďmi byla tříletá pauza. Věděl jsem, že případným odvoláním nic nezískám neboť v té době vládla ODS a oni ředitelé byli jejími členy. O to však nejde. Pouze chci uvést, že když jsem podnikal, tak jsem se vždy snažil vytvořit si finanční rezervu pro neočekávané a nepředpokládané podnikatelské riziko, abych měl prostředky na výplatu zaměstnancům a včasné odvádění soc. a zdr. pojištění. Jistě uznáte, že likvidace čtyř provozoven pro mne byla katastrofou, ale bez pomoci půjček a státní pomoci jsem ji zvládl.

Když jsem nedávno hovořil s jedním ze svých kamarádů, který vlastní velký podnik s pěti sty zaměstnanci, vůbec jej nenapadne aby při dnešní karanténě po státu požadoval půjčku jako jiní, kteří stále pláčou jak je dnešní situace ničí. Chápu, že ten kdo podnikání rozjíždí a v prvních dvou až třech letech nestačí finanční rezervy vytvořit, nyní žádá o státní pomoc. Ovšem podnikatelé, provozující byznys 10, 20 a více let, se o takovou pomoc žadonit nestydí. Některým prostě nestlačí vydělávat statisíce. Chtěli by miliony, možná i miliardy. Naučme se při potížích nebrečet, ale řádně hospodařit, jak říká můj kamarád, již výše zmíněný podnikatel.