Ladies and gentlemen, vážené dámy, vážení pánové, milí přátelé, především rodiny a příbuzní těch, jejichž jména jsou na tomto memoriálu. Jsou to ti, kteří bojovali za naši vlast v rámci RAF. Mám uvést modlitbu… Modlitbu, při které klečel na kolenou Winston Churchill, když se modlil v předvečer bombardování Coventry. Modlil se na kolenou, když se modlil před invazí v Den D. Na kolenou modlil se Charles de Gaulle, když ho při návštěvě v Moskvě žádal Stalin, aby neuznal polský stát jako spratka Versailleské smlouvy. Neustoupil. Nezradil svobodu polského národa.

Dnešní ráno  nás překvapily zprávy: Kábul padl tak jako padl Saigon, tak jako skončilo hrdinství a boj za svobodu na Jaltě či v Postupimi. Vojáci dávají své životy za svojí vlast, za svoje rodiny, za své nejbližší. Ztrácejí životy, ztrácejí zdraví. A jsou to politici, kteří jejich vítězství proměňují v prohru. A je to také na vás zde přítomných politických představitelích. Nejde v této době jenom o to proti komu! Vzdálenost od potupeného pomníku Winstona Churchilla sem k tomuto memoriálu na Klárově je nepatrná. Nezáleží jenom na tom proti komu, ale s kým a za jaké hodnoty. Lev se neusmívá. Je zamračený a cení zuby. Není asi s námi spokojen.